Jely jsme vlakem. Byl dost plný, spousta lidí mířila na Velehrad. Přesto do celého vlaku měly místenky pouze dvě paní, které jely do lázní. I když jsme nastupovaly s Dášou téměř jako první, ta dvě místa nás magicky přitáhla a dřeply jsme si přesně na ně. V Pardubicích jsme se tedy musely stěhovat, naštěstí jen o místo vedle...
Ivet nás už od vstupu do dveří začala jako správná moravská hostitelka plnit jídlem a pitím. A po celou dobu návštěvy nepřestala. Plnila i naše tašky a baťohy, což jsme ocenily hlavně při zpáteční cestě. Po obědě jsme trošku pracovaly a brzy bylo hotovo...
Kdyby s námi jel hlavní hrdina ze seriálu Můj přítel Monk, asi by ho od Coufalíků odvezli přímo do Bohnic...
Ale Adrian s námi nejel, tak jsme mohly v klidu vyrazit na "americkou"procházku /na čtyřech kolech/.
A v 16,16 hod. jsme už seděli ve zpátečním vlaku. Někdy člověk žasne, co všechno se dá stihnout za pár hodin. Cestou jsem ještě vyfotila známou nádražní budovu v Ústí nad Orlicí... Zkoušela jsem udělat panoramatický snímek, který mě Ivet naučila, ale z toho okénka se mi to nepovedlo.
A při západu slunce jsme snědly vynikající poslední Vlčnovské koláčky. A že nám jich Ivetka nabalila!
Byl to moc príma den! Děkuji!
