Projekt 365 - Den 241

Ty boty jsou fakt pro ostudu, jdu hledat odvahu je vyhodit.

Ráno jsem něco zařizovala v Běchovicích.  Ve třičtvrtě na deset jsem sedla do auta a chtěla vystartovat směr Újezd, kde mi v deset hodin začínala hodina Pilates. Bohužel auto nevydalo ani hlásek. Nebyl čas ptát se, co a proč... Ihned jsem proto volala do Újezda na cvičení, zda-li by někdo pro mě mohl přijet, abych stihla včasný nástup. Zároveň jsem se rozhodla a domluvila, že záchrannému autu poběžím naproti alespoň na nejbližší autobusovou zastávku. Na zastávku jsem s vypětím všech sil a v auto pantoflích /pantofle pouze do auta a na rychlé přechody - děravé, potrhané, víte jak nerada měním boty.../ doběhla v rekordním čase.  Po pár minutách zastavilo auto, v něm známá tvář mé cvičenky, s radostí jsem bez pozdravu a s poznámkou "No konečně..."  naskočila a frčeli jsme . Paní se asi podivila, protože zas tak dobře se neznáme a dokonce si vykáme. 
Tak kam to bude? Zeptala se.
To jste vtipná po ránu... Přímo na žíněnku, to je jasný, tady to můžete  otočit. 
Jak na žíněnku?
No jedeme cvičit do Újezda ne?
No počkejte, já jedu do práce, a docela spěchám. Já myslela, že jedete někam do centra, když stojíte na zastávce. A chtěla jsem vás vzít do Prahy.
V tu ránu mi to bylo jasné... Ježiš prosím zastavte, já potřebuji do Újezda a myslela jsem, že pro mě jedete...
Aha, tak to se omlouvám a zastavuji. A smýkla to ke kraji silnice  pár desítek  metrů za místem, ze kterého jsem původně běžela na tu zastávku... A začal sprint číslo dvě.V hlavě mi běžela dětská stolní hra, kdy s figurkou pospícháte k cíli a stoupnete si na políčko které znamená něco jako: Při cestě jsi zapomněla pozdravit a zeptat se  na cestu!  Vrať se na pole se zajíčkem! Když jsem podruhé dobíhala na zastávku, pravé auto už tam stálo.  Začala jsem opatrně:
Ahoj, jedeš na cvičení do Újezda?
Prosim tě neptej se a nasedej.Vždyť si říkala, že už tu čekáš, tak odkud běžíš?
No, já už jsem tu jednou čekala, ale pak jsem se musela  vrátit a  běžet ještě jednou... To byla taková lekce...
Jaká lekce? Ty trénuješ na maraton nebo co?  Nee, to byla lekce, že i v panice mám slušně pozdravit a ověřit si správný směr...To už jsme akorát dorazily do cíle...
Tak milá Marti, správný směr je 20 metrů před tebou...A nezapomneň pozdravit! Znovu už pro tebe nikam nepojedu...!