..."No já to chápu, já jsem s váma jako s rodičema spokojenej. Ale máš nás ráda jinak než holky, že jo," ujišťoval se.
Co na to odpovědět? Chápu jeho potřebu mít svoje rodiče , ano, rozumím mu. "Samozřejmě Dany. S holkama nám bude pořád kus života chybět. tebe znám od samého začátku, mám tě ráda jako Danečka právě proto, že seš to ty...Ale kdybych se zítra dozvěděla, že mi tě v porodnici vyměnili, nic by to na mém vztahu k tobě nezměnilo." Přikývl. Ano. Tak to je. Žádný hlas krve nemůže být silnější než láska ke konkrétnímu člověku, kterého znám, se kterým mě spojují vzpomínky a každodenní život...
