Dnešní návštěva Brna, pracovní a přátelské setkání se Zdenkou D. a Dášou Š. A večerní návštěva filmu v rámci Severského filmového podzimu. Film se promítal v prostorách Slévárny Vaňkovka a jmenoval se: Jako v zrcadle, jen v hádance... Tip mi dala Markéta Wlčice. Byla jsem připravena na sebetrýznění, ale díky její přípravě jsem to ustála s jedním balíčkem kapesníků. Byli jsme tam spolu tři - já s Dášou - maminky dětí, podobných jako byla Cecílie a Zdenka, která učí tanthalogii na MU. Na začátku tři odvážné...na konci tři uřvané...Úzasná kombinace tvrdé a surové reality a andělského pohledu. Momenty, věty, slova k hlubokému přemýšlení. Přesné situace - jak vnímá mladší sourozenec nemoc starší ségry...
Sice nepřesně, ale zůstalo v myšlenkách /kromě jiného/:
...Nebe je všude na zemi...
...Svět přichází k nám...
...Pánbůh každou vteřinu vyklepe několik dětí z rukávu a několik se jich ztratí... Abrakadabra....
...děti musí dospět, aby neumíraly malé...
...Lepší je zažít krátce něco hezkého než nic... Ale kdybych se nenarodila, tak bych ani nepoznala, o co přicházím...
...Lidé vše vidí jako v zrcadle, vidí sami sebe...
...Až poznají co je za ním, sami sebe už neuvidí...
