Projekt 365 - Den 356

Dnešní úlovky z knihovny.:)  Do všeho Vám dám nahlédnout.

Projekt 365 - Den 355

Před 45ti lety mě maminka v noci vzbudila a řekla, že jede do porodnice a přiveze mi ségru nebo bráchu.
 A nikdo mi nevěří, že si to pamatuju. Všechno nejlepší, Andrejko!

Projekt 365 - Den 354

Možná tomu nebudete věřit, ale je to Praha 5 - Stodůlky

Projekt - 365 - Den 353

Dnes s touto úžasnou a barevnou /navenek i uvnitř/ Luckou B.
na besedě v krásném rodinném centru Damiján v Třebíči.

Projekt 365 - Den 352

Konečně se mi podařilo sehnat lístky. Do Malostranské besedy.

Projekt 365 - Den 351

Ještě dodělat kapucu nebo rolák a bude hotovo...

Projekt 365 - Den 350

Zatím nejstudenější ráno v této zimě...

Projekt 365 - Den 349

Strava na můj usmrkaný víkend...

Projekt 365 - Den 348

Kousek zimních Běchovic...

Projekt 365 - Den 347

 

Stránka plná různých kurzů. Dnes jsem vyposlechla první díl fotografování.
 Lektor velký sympaťák. To jsem celá já.
 Rok každý den fotím a téměř na konci se trošku poučím, jak by to vlastně mělo vypadat...

Projekt 365 - den 346

Konečně jsme se dočkali :)

Projekt 365 - Den 345

Pojeďte na dovču...
http://www.mojebonboniera.blogspot.cz/2013/02/lanterna-aneb-jak-se-taji-dech.html
 

Projekt 365 - Den 344

Kolodějský zámek

Projekt 365 - Den 343

Tak z dnešní Zumba párty to je jediná foto, kterou jsem zvládla udělat.
Časopisy na rozdání pro účastníky. Ještě že fotili i jiní...

Projekt 365 -Den 342

Někdy o tom napíši více...

Projekt 365 - Den 341

Mamíí, jak se řekne anglicky bláto? Nevím, podívám se. Asi "blútú" viď?

Projekt 365 - Den 340

První brusle přivezl dnes pan Balík.  Vždycky když někdo zazvoní tak vykřiknu:
Balík! nebo: Pošta!
Tomík si myslel, že se tak jmenují ti pánové....

 

Projetk 365 - Den 339

Už se nám to blíží, přijeďte si zařádit!

Projekt 365 - Den 338

Letos zatím stále jen z papíru...

Projekt 365 - Den 337

Čekání na zlatou rybku...

Projekt 365 - Den 336

Dnešní  Capro team show a Aerobik-retro se skvělou lektorkou  Katkou Bímanovou.
Na pár písní se neváhala svléknout do aerobních oblečků osmdesátých let:)
Bohužel na fotu už je oblečená... Uprostřed je Míša...

Projekt 365 - Den 335

Mám za úkol sledovat TV a až uvidím Jardu s Tomáškem, tak vyfotit....
Ale to bych se načekala :)

Projekt 365 - Den 334

Projekt 365 - Den 333

Hurá! Její nejlepší knížka /pro mě :)/

Vánoce 2013 - Závěrečná zpráva

Rozhodla jsem se popsat v pár řádcích průběh našeho  vánočního období . Snad si z něj vezmu poučení pro příští rok.  Snad budou za pár let milou vzpomínkou a vy se možná pousmějete /že vám to něco připomíná…/

Výzdoba:  Začala s první adventní nedělí.  Už několik let v tento den jezdíme k ségře do Spikal. Na internetu se dají dohledat informace o tom, jak tato víska vznikla i jak vznikl její název.  Ale podle mě název vznikl úplně jinak: Kdysi dávno se tam někdo schoval při hře na schovávanou . A protože tam nemají hospodu,  tak ho nikdo nehledal. A tak tam pikal a pikal, až se spikal.:)

Andruš nám vždycky něco dobrého uvaří a upeče… Letos jsem zaznamenala  nepřímou úměrnost, že čím více lidí se tam sejde, tím  méně adventních věnců a výzdoby stihneme udělat.  V reálu to tam vypadá tak, že Andruš prostře velká prostěradla na zem, tam se naskládají větve, ozdoby, natáhnou se kabely k tavicím pistolím. V tom se batolí nebo pobíhají  děti. Do toho pokřikují dospělí:  Pozor kabel, pozor  pálí to, pozor, píchá to…K tomu Kája Gott zpívá o Tiché noci. Na záda vám občas skočí kocour a  z úleku vám ksichtík spadne na tavicí pistol. A hned na to do jehličí. 

Doma jsme výzdobu ještě dolaďovali v dalších dnech. Jako každý rok jsem hledala krabice s výzdobou. Pak jsem hledala, co v které krabici mám. Pak jsem našla to, co jsem hledala a nenašla vloni /a letos tedy již koupila/.  Takže poučení číslo jedna: Na krabice napsat, co ve které je a do kalendáře napsat, kde krabice jsou. Do mobilu napsat, kde je kalendář.

Něco jsme i vyrobili –adventní kalendář pro Tomáška a s Tomáškem kartonovou výzdobu na dveře.  Ta byla vyhlášena kýčem  adventu a  Tomášek se na ní nemohl vynadívat. V Lidlu jsem zakoupila krásné stříbrno - bílé samolepky na okna. Po nalepení ale strašně smrděly nějakou chemií, musela jsem tři dny a noci intenzivně větrat. Po třech dnech a nocích  se mě Jarda zeptal, proč jsem je nenalepila z venku. No proč asi? VŽDYCKY je přece lepím zevnitř.  Ani mě nenapadlo je nalepit zvenku. Ale příští rok to udělám –  poučení číslo dvě. Ale to ta okna musí být zvenku umytá… A tak se  mohu  trošku rozepsat o úklidu:

Úklid: Tady vlastně ani není co psát… Tím že špatně vidím na dálku a nenosím brýle, mám stále uklizeno. Čeho jsem si všimla, že by sneslo trochu pozornosti,  byla právě ta okna.  Ale moje všimnutí proběhlo ve chvíli, když jsem na ně lepila ty smraďochy, a to už bylo na mytí pozdě. V tu chvíli jsem nutně potřebovala lepit a né mýt. Každopádně příští rok okna umyji  - poučení číslo tři – aby tam zvenku držely ty samolepky.

Curkoví a jiné dobroty: Několik známých mě dopředu obdarovalo perníčky. Při té příležitosti jsem zjistila, že je to něco, co Tomáškovi moc chutná / normálně mu nic nechutná a všechno je z principu hnusný/. Snědl okamžitě všechny,  které objevil. A vůbec mu nevadilo, že jsou třeba v pytlíku a s mašlí. Snědl i ty, které našel v krabicích, coby letitou výzdobu.  Poučení číslo čtyři – příští rok upeču perníčky. Klasické cukroví pečeme s Míšou nejdříve dva týdny před vánoci, protože jinak bych to všechno snědla… Letos jsme stejně jako vloni pekly vanilkové rohlíčky  a linecké v bio verzi: Těsta jsme uplácali ze špaldové hladké a celozrnné mouky, do rohlíčků Míša přidala i trochu pohankové mouky. Použili jsme  biomáslo a  třtinový cukr.  Linecké jsme ještě různě poslepovali a nazdobili.   Jelikož  linecké zmizelo hned a rohlíčky zbyly, příští rok uděláme více lineckého  a méně rohlíčků. Nebo rohlíčků stejně a dvakrát tolik lineckého – poučení číslo pět.

Den před Vánoci  děláme předpremiéru Ježíška. Přijede Míša s Honzou a máme první vánoční večeři. Míša si přála něco jiného než bramborový salát, který pak bude v následujících dnech konzumovat u všech návštěva a tak jsem připravila čočkové ragů a lososa. Námět jsem našla v dárku z Lidlu. Za nákup nad 900,- Kč dávali CD s Luckou Bílou plus knížku s recepty.  Vlastním jich několik, mohu darovat…Večeře se povedla, tak toto premiérové  jídlo udělám občas i v průběhu roku.

Dárky: Drobnosti jsem kupovala už od podzimu, větší věci přes internet, nákupním centrům  a stresu  jsem se úspěšně vyhnula.  Tomíkovi jsme kromě jiného jako hlavní dárek koupili větší lego s drakem, které si přál. Hned o Štědrém večeru jsme ho postavili a další den jsme ho  různě překračovali, přemisťovali a hledali to, co z něj upadlo.  Do toho jsme stavěli dvě další lega, která  dostal se spoustou  dárků od dalších Ježíšků… Když už začínal být v kostičkách a dalších věcech chaos  /ti, kteří někdy pětkrát za sebou šlápli bosou nohou na kostičku z lega chápou/, vymyslela jsem malý plán. Odpoledne 26. prosince jel  Jarda s Tomáškem na hokej. Vzala jsem tedy jeho „vysněné“  lego s drakem, uložila jsem ho do krabice a krabici schovala. Připravila jsem si historku o tom, jak tu Ježíšek byl a jak ho mrzelo, že je všechno tak poházené  a lego si odnesl.  Představovala jsem si, že Tomík uroní slzu, bude se kát a bude mu to moc líto. Tak mu  navrhnu  napsat společně Ježíškovi dopis.  Budeme se v něm  omlouvat za nepořádek a  poprosíme ho, aby Tomáškovi lego  vrátil. A ten se pak bude o něj pečlivě starat po celý rok, vděčný Ježíškovi, že mu dal ještě jednu šanci.   A jak to dopadlo? Milý Tomík přijel z hokeje a NIC. Dodnes čekám, že se na to lego zeptá.  Jestli ne, tak to lego i s mojí historkou najde pod stromečkem příští rok. A poučení číslo šest - všechny příbuzné  poprosím o  jen o jeden malý, nenáročný dárek…Šetřme naši zeměkouli a nejen tu.

Návštěvy :  jako obvykle – hned po Vánocích jsme jeli k našim do Katusic. Vždycky se tam všichni scházíme a je to spíš takový dámský dýchánek. Chlapi většinou pospávají , tráví čas na předem určeném místě a poslouchají  holčičí řeči. Letos jsem zaznamenala jednu změnu. Téměř pokaždé za mnou přijdou – pěkně  jedna po druhé – obě ségry a šeptem se mě ptají /aby to nikdo neslyšel/: Hele, že je Andruš  /Lucka/ tlustší než já, viď?  …No já nevim, myslim, že jste tlustý tak stejně, tak nějak akorát… odpovídám diplomaticky...Hm tak to ti pěkně děkuju…. Tak tato konverzace mi letos chyběla. Asi se holky smířily s tím, že lepší už to nebude.

V Přerově jsme návštěvu spojili  s prohlídkou skanzenu. A u Alči v Čelákovicích? Když jsem vystoupila z auta, potkala jsem svou spolužačku a kamarádku Danu. Ta mi oznámila, že bude babičkou.  To je hrůza, coo? Dodala…No situace  je to krásná, akorát to slovo babička mi tam nějak  nepasuje.  Ale co bychom chtěli. Když bylo mojí mamce, kolik je mně dnes, chodil Ondra už do druhé třídy….

Vyvrcholením byla návštěva u dědy . Lída vždy připraví skořápky a svíčky, abychom si je pak společně pustili ve vaně. A  zhodnotili, kam svíčky  - tedy my – v tom dalším roce poplujeme. A hlavně – jestli budeme držet pohromadě.  Drželi jsme tak pohromadě, že se plamínky z jednotlivých skořápek daly dohromady a vytvořily  jeden veliký plamen. A z velikého plamenu  jeden malý domácí oheň, který zničil vanu. Výkladů může být více – např. – že čím více se budeme snažit být pohromadě, tím spíše něco bouchne! A závěr návštěvy patřil  Honzíkovi.  Honza je  slušný, vysokoškolsky vzdělaný mladý muž. Za  čtyři roky, co chodí s Míšou, jsem ho neslyšela říci sprosté slovo.  No až tentokrát u dědy. Po pár panácích nám sdělil,  že když  v noci prdí, tak mu Míša lepí stromečky z auta na prdel. A jestli by mi mohl konečně už tykat. No co na to řikáš Martíííí?  /před hodinou jsem  byla ještě paní Hráská/ .  No Martííí nebyla schopná slova, jen čuměla.  Zahájení  tykání si představovala poněkud  jinak.  Honzíkovi zřejmě po těch čtyřech letech  a panácích došla trpělivost a  probudila se v něm odvaha. Etiketa neetiketa.  Nedělám z toho vědu -  na návštěvu přišla paní  Hráská a odešla Martííí.  Jen nevím, zda-li si to Honzík pamatuje.  Poučení číslo sedm:   K dědovi zásadně s hasicím přístrojem! 

Dnes: Výzdoba uklizená, zbytek rohlíčků v mrazáku, venku svítí sluníčko, okna stále jako prase. Tomík se ptá, kdy budou Velikonoce.  Hlavně, že se máme všichni rádi!

Projekt 365 - Den 332

Projekt 365 - Den 331

Tento způsob ledna zdá se mi poněkud nezvyklý...

Projekt 365 - Den 330 - "Člověk má dělat to, nač má sílu"

Pavel Kosatík

Ráda čtu životopisy, které jsou více než popisem života. Ze kterých je cítit atmosféru doby, v níž člověk žil. A které dokáží velkou osobnost přiblížit jako ČLOVĚKA.  Bez hledání senzací a pátrání po tom, co jedna paní povídala. To Pavel Kosatík umí. Koho zajímá, jaký byl  život v disentu, jeho osobnosti a hlavně Olga Havlová, tak  tomu knížku vřele doporučuji.

...Není snadné si představit, jak se snáší dvacet roků trvající stres: jak se člověk vyrovná s pocitem, že nikdy není dopředu jisté, zda se to, co je naplánované, podaří, ať je to třeba jenom cesta do obchodu, výlet do blízkého města nebo návštěva pár přátel. A zda se místo toho opět, jako tolikrát, zpoza buku nevynoří nová dvojice pitomců v šedivé volze a neřekne si o občanský průkaz. Ještě na jaře 1988, když se Olga a Václav Havlovi vydali z Hrádečku na pohřeb Pavla Wonky, sebrala je policie hned v Trutnově na autobusovéím nádraží. Jak při tom Olze Havlové bylo? Co cítila? Nikdy o tom nemluvila a spoustu lidí tím přesvědčila o tom, jak je "silná a hrdá". I ten nejsilnější člověk však má právo na chvíle slabosti, zvlášť trvá-li napětí, ve kterém žije, mnoho let. Jako by Olga Havlová byla v těchto letech jenom solidárním stínem Václava Havla, jakoby se sama stáhla do soukromí a o veřejné dění se nezajímala. Cítila strach? Hnus? Beznaděj? Nebo byla především znechucena tím, jak národ po roce 1968 rezignoval a nasypal si popel na vlastní hlavu? ...

Projekt 365 - Den 329

Poslední vánoční setkání u dědy v Praze nám zpestřil požár vany... To jsem zírala. O tom, že už i vany jsou z plastu jsem do soboty neměla ani tušení.  Příští rok prý lijeme olovo:)

Projekt 365 - Den 328

Šalvěj mám i usušenou a vařím  z ní výborný čaj.  Pomáhá na afty, záněty zubů, žaludeční problémy, nachlazení. Ale neměla by se užívat dlouhodobě a kombinovat s alkoholem. :)


Šalvěj na zahrádce, vzadu tymián... Foto jak na jaře.
 

Projekt 365 - Den 327

Večerní procházka - pěšky do Újezda a kolem rybníka do Penny. Celkem tam a  zpět 6,5 km. Tomík v posledním kilometru už ztrácel trpělivost a nechtěl jít, tak jsem při chůzi zkusila převyprávět pohádku O pejskovi a kočičce jak vařili dort- dramatickou verzi pro mimořádnou situaci. /Kočička s pejskem dort snědli a měli z toho průjem a velký pes se smál, až se z toho udusil./ Zabralo to. Doma jsme byli včas a s úsměvem. Snad pan Čapek promine a Tomík brzy zapomene. 

Projekt 365 - Den 326

PF 2014 : Regina Spektor - My Dear Acquaintance

Dobré poledne Nový roku!