V pátek jsme se s Dášou Rýdlovou vydaly na jednodenní výlet do
Luhačovic za Ivetkou Coufalíkovou. Jednak se nám už po ní stýskalo a jednak jsme chtěly trošku pracovat :)
Jely jsme vlakem. Byl dost plný, spousta lidí mířila na Velehrad. Přesto do celého vlaku měly místenky pouze dvě paní, které jely do lázní. I když jsme nastupovaly s Dášou téměř jako první, ta dvě místa nás magicky přitáhla a dřeply jsme si přesně na ně. V Pardubicích jsme se tedy musely stěhovat, naštěstí jen o místo vedle...
Ivet nás už od vstupu do dveří začala jako správná moravská hostitelka plnit jídlem a pitím. A po celou dobu návštěvy nepřestala. Plnila i naše tašky a baťohy, což jsme ocenily hlavně při zpáteční cestě. Po obědě jsme trošku pracovaly a brzy bylo hotovo...
Kdyby s námi jel hlavní hrdina ze seriálu
Můj přítel Monk, asi by ho od Coufalíků odvezli přímo do Bohnic...
Ale Adrian s námi nejel, tak jsme mohly v klidu vyrazit na "americkou"procházku /na čtyřech kolech/.
A v 16,16 hod. jsme už seděli ve zpátečním vlaku. Někdy člověk žasne, co všechno se dá stihnout za pár hodin. Cestou jsem ještě vyfotila známou
nádražní budovu v Ústí nad Orlicí... Zkoušela jsem udělat panoramatický snímek, který mě Ivet naučila, ale z toho okénka se mi to nepovedlo.
A při západu slunce jsme snědly vynikající poslední
Vlčnovské koláčky. A že nám jich Ivetka nabalila!
Byl to moc príma den! Děkuji!
Jdu na bar dělat parádu
Edith Holá
Vzpomínka na báječná léta v CMC Čelákovice
/1991-1996/. Po 3 letech v zahulené kanceláři PZO a 5ti letech mateřské
párty jsem se ocitla v prostředí, o kterém se mi před revolucí ani
nesnilo. Angličtina, kamarádi všech
barev pleti, začátek pozitivního myšlení
a práce s lidmi, kteří mě ovlivnili na celý život. Byla to pětiletá euforie. 
Kdybyste chtěli návod, tak fakt nevím, jak se mi to povedlo. Každá je jiná jako moje nohy... A je v nich teď trošku teplo a boty do vody to taky zrovna nejsou...I když jsou modré...
