Opisuji ze záložky, lépe bych to nenapsla:
Jemu je sedmnáct, jí šestnáct. Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s nemocí vyšel s amputovanou nohou. Ti dva se výborně doplňují a navíc je spojuje osobitý pohled na život, i na chorobu, která je postihla. Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí. Přesto kniha není o smrti. Je o lásce. O tom, že hrdinové nemusejí být zblízka takoví, jak jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a že opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost.
A malý úryvek:
"Mami" vykřikla jsem."MAMI! křikla jsem hlasitěji. Zase nic. Tak ještě hlasitěji: "MAMI!!"
Vběhla dovnitř zabalená do opraného růžového ručníku. Kapala z ní voda a vypadala zděšeně.
"Co je? Co se stalo?"
"Nic, promiň, nevěděla jsem, že jsi ve sprše."
"Jen jsem se chtěla pár minut vykoupat. promiň. Co se děje?"
"Mohla bys zavolat Džinům, a říct jim, že ten výlet se nekoná? Zrovna jsem dostala email od asistentky Petera van Houtena. Myslí si, že přijedeme." Stiskla rty a podívala se jinam.
"Co je?"
"Nemám ti to říkat, dokud táta nepřijde domů."
"Co?" zeptala jsem se znova.
"Výlet platí, odpověděla konečně. Včera večer nám volala doktorka Maria a dost přesvědčivě nám vysvětlila, že bys měla žít svůj - "
MAMI, JÁ TĚ MILUJU! a ona přišla k posteli a nechala se obejmout.
Augustovi jsem poslala esemesku, protože jsem věděla, že je ve škole:
Jeste mas cas 3. kvetna?
Okamžitě odpověděl: Vsechno OK Waters
Jestli dokážu zůstat ještě týden na živu, budu znát všechna ta napsaná tajemství Aniny matky a Fanfána Tulipána. Podívala jsem se do výstřihu na svou hruď.
"Koukejte makat," napomenula jsem šeptem plíce..
