čtvrtek 31. října 2013

Projekt 365 - Den 264

Emailová korespondence mezi dvěma ženami - oběma je přes šedesát let, které se starají o své nemohoucí maminky. Autorka: Jiřina Šiklová.
...Kdyby prý můj bratr tento postoj našel v sobě před lety, tuto smířenost a pochopení pro její i svoje slabosti a přestal toužit po maximu, tak se prý nemusel ani poprvé rozvádět. Nejvíce mě překvapil tím, že řekl, že kdyby se byl býval nerozvedl, že by se jeho první žena určitě také dokázala starat o maminku, protože ji měla ráda. A hlavně, znala ji dlouho a ona jí pomáhala s dětmi, vnoučaty, dokud byly malé. Ale ta druhá? Doslova řekl : " Přece to od ní nemohu chtít, naše maminka pro ní byla a je vlastně cizí žena." To je velká myšlenka, to vysvětluje, proč v současnosti, kdy je tolik rozvodů a v důsledku toho i několikero snach a zeťů, zůstávají staří rodiče osamělejší než dříve. Myslíš, že za námi budou chodit naše děti? Kam budou chodit? Do našich bytů, do léčeben, do domovů pro seniory? To ale nebude byt či domek jejich dětství, domov, kde byly vychovány. Domov je místo, odkud vycházíme do života, ale kam se můžeme i vracet. Pro mne je domov místo, kde jsem prožila dětství. kde byli i lidé, ke kterým jsem patřila. Příbuzní i sousedé, s jejichž dětmi jsem si hrála. Když ale lidé stále mění svá bydliště, stěhují se, tak ani ten domov nemají jasný. Je to tam, co bydlí tatínek? Nebo tam, co bydlí maminka? A v kterém manželství rodičů je moje místo? V prvním, či druhém? Nebo tam, kde žil člověk ve svém dětství nejdéle? Zkusím se zeptat svých dětí, až sem někdy přijdou....
 
...Jaké lásky měly naše matky? Jaké to byly vlastně ženy, dokud byly mladé? V co věřily, co si myslely? Člověk studuje životopisy Balzaca, zajímá ho, jak uvažovala Virginie Wolfová, v čem byla tragédie vztahů Emmy Destinové k mužům. Sledujeme, co si myslel Goethe, když byl mladý, co říkal Eckermannovi těsně před smrtí. Čteme myšlenky svatého Pavla, Augustina, co napsal Milan Machovec o...ale nezajímáme se, v co věřily naše matky. Věřily vůbec v něco? Chodily do kostela raději než později na schůze stranických organizací?...

 

středa 30. října 2013

Projekt 365 - Den 263

 
Tak to je celá letošní úroda vlašských ořechů... Vloni jsme měli 20 kýblů. Cituji z Wikipedie: ..u dětí mají pozitivní vliv na rozvoj  mozku. Jsou cenné pro zdravé vlasy, pokožku, nehty a sexuální potenci... Tak to bude Nuda v zimě :)  /I když vlastně ani s těmi dvaceti kýbli nebylo bůhvíjak veselo//
 

neděle 27. října 2013

Vycházka Klánovický les

Do Klánovického lesa chodíme často a rádi. Je to jediný les, ve kterém, když se ztratím, nepropadám panice. Pokud je nejhůř, poslouchám, odkud slyším vlak - směr ke kolejím a k civilizaci. Tentokrát jsme poslušně šli po cestičkách a prošli si Lesní galerii, která má několik zastávek.
 
První zastávka...
Na cestičkách nerostou...
 

Projekt 365 - Den 260

Včera mě kamarádka Pavla vzala sebou...Začínám mít trošku obavy, zda moje křečkování zásob na zimní měsíce je ještě v mezích normy...Ale jablek není nikdy dost.
Ta tři vlevo je odrůda Rajka, vydrží do února a jsou moc dobrá už teď...Ta tři vlevo vypadají na fotce úplně stejně jako Rajky, ale ve skutečnosti jsou více zelená a je to střední Idaret. Vydrží prý do dubna a teď se dají jíst také, ale jsou tvrdší. Cena. 15 a 18,- Kč za kilo. Vzala jsem od každého 10 kg. Byly jsme pro ně v Oticích /Praha-východ/. Budou mít prý otevřeno i před Vánoci. Vědomí, že zásoby lze kdykoliv doplnit mě velmi uklidňuje...

sobota 26. října 2013

pátek 25. října 2013

Projekt 365 - Den 258 - Všichni dlabou...


Tomášek zatoužil mít doma strašidelnou dýni. Už pár dní je potkáváme v zahradách a  jednu papírovou vyráběli dokonce  už ve školce. Tak jsme se dnes odpoledne cestou z nákupu zastavili v malém zahradnictví. Dýni měli poslední, sice malou, ale zase pěkně zbarvenou a takovou roztomilou. Tomášek si ovšem představoval větší a začal pofňukávat, že chce véééélikou. Větší nemáte? zeptala jsem se paní prodavačky. "Jó byly, ale už jsou pryč...Všichni dlabou jak šílení už od začátku října. Prostě už nejsou, možná ještě příští týden..." A navázala několika větami o americké devalvaci dušiček. Neměla jsem čas ani chuť se pouštět do debaty o tom, co je a co není křesťanské, pohanské, cirkusové nebo důstojné. Moje dítě si chce vydlabat dýni, dát do ní svíčku, radovat se jak krásně svítí a pak se trošku bát... Nemám potřebu mu vysvětlovat vznik a rozdíl Haloweenu a Dušiček. Halloween je pohádkový, trošku strašidelný, dětskému světu mnohem bližší než Svátek zesnulých. Jsou to takové dušičky pro děti... Nevidím v tom žádnou zradu křesťanských svátků. Co bychom potom mohli říkat o našich Vánocích, kdy už v září září obchoďáky a že Narodil se Kristus pán se dozvídáme z ampliónů už v listopadu?

Na druhou stranu musím ale sebekriticky přiznat, že v prvních letech po revoluci, kdy jsem měla možnost poznat pár přátel ze zámoří, jsem se bezhlavě vrhala do uctívání všehomožného. Na konci října jsme dlabali dýně, čím více, tím lépe. V listopadu před Díkuvzdáním jsem začala shánět větší troubu, aby se mi tam vešel krocan a na sv. Valentýna bylo doma vždy dusno, protože NIC. S postupem času  se mé nadšení vytrácelo. Den díkuvzdání mě dnes nechává chladnou, na sv. Valentýna mám  alergii, ale ta rozsvícená dýně na zahradě - k té jsem se s Tomáškem ráda vrátila...

čtvrtek 24. října 2013

Projekt 365 - Den 257 - Domov je místo, odkud tě nevyhodí...

Tuhle knížku mi doporučila Lucka Dolejší. A já z ní mám takovou radost. Konečně jedna knížka o pěstounství, která je pozitivní, i když v ní není všechno veselé...

..."No já to chápu, já jsem s váma jako s rodičema spokojenej. Ale máš nás ráda jinak než holky, že jo," ujišťoval se.
Co na to odpovědět? Chápu jeho potřebu mít svoje rodiče , ano, rozumím mu. "Samozřejmě Dany. S holkama nám bude pořád kus života chybět. tebe znám od samého začátku, mám tě ráda jako Danečka právě proto, že seš to ty...Ale kdybych se zítra dozvěděla, že mi tě v porodnici vyměnili, nic by to na mém vztahu k tobě nezměnilo." Přikývl. Ano. Tak to je. Žádný hlas krve nemůže být silnější než láska ke konkrétnímu člověku, kterého znám, se kterým mě spojují vzpomínky a každodenní život...

úterý 22. října 2013

neděle 20. října 2013

sobota 19. října 2013

čtvrtek 17. října 2013

Projekt 365 - Den 250

 
Dneska byl krásný podzimní den... Takový, jako když jsem byla malá a nosili se baloňáky...

úterý 15. října 2013

Projekt 365 - Den 248

 
Šípky - paleček namočený do červené barvy a pak obtisknutý na papír...

pátek 11. října 2013

úterý 8. října 2013

Projekt 365 - Den 241

Ty boty jsou fakt pro ostudu, jdu hledat odvahu je vyhodit.
Ráno jsem něco zařizovala v Běchovicích.  Ve třičtvrtě na deset jsem sedla do auta a chtěla vystartovat směr Újezd, kde mi v deset hodin začínala hodina Pilates. Bohužel auto nevydalo ani hlásek. Nebyl čas ptát se, co a proč... Ihned jsem proto volala do Újezda na cvičení, zda-li by někdo pro mě mohl přijet, abych stihla včasný nástup. Zároveň jsem se rozhodla a domluvila, že záchrannému autu poběžím naproti alespoň na nejbližší autobusovou zastávku. Na zastávku jsem s vypětím všech sil a v auto pantoflích /pantofle pouze do auta a na rychlé přechody - děravé, potrhané, víte jak nerada měním boty.../ doběhla v rekordním čase.  Po pár minutách zastavilo auto, v něm známá tvář mé cvičenky, s radostí jsem bez pozdravu a s poznámkou "No konečně..."  naskočila a frčeli jsme . Paní se asi podivila, protože zas tak dobře se neznáme a dokonce si vykáme. 
Tak kam to bude? Zeptala se.
To jste vtipná po ránu... Přímo na žíněnku, to je jasný, tady to můžete  otočit. 
Jak na žíněnku?
No jedeme cvičit do Újezda ne?
No počkejte, já jedu do práce, a docela spěchám. Já myslela, že jedete někam do centra, když stojíte na zastávce. A chtěla jsem vás vzít do Prahy.
V tu ránu mi to bylo jasné... Ježiš prosím zastavte, já potřebuji do Újezda a myslela jsem, že pro mě jedete...
Aha, tak to se omlouvám a zastavuji. A smýkla to ke kraji silnice  pár desítek  metrů za místem, ze kterého jsem původně běžela na tu zastávku... A začal sprint číslo dvě.V hlavě mi běžela dětská stolní hra, kdy s figurkou pospícháte k cíli a stoupnete si na políčko které znamená něco jako: Při cestě jsi zapomněla pozdravit a zeptat se  na cestu!  Vrať se na pole se zajíčkem! Když jsem podruhé dobíhala na zastávku, pravé auto už tam stálo.  Začala jsem opatrně:
Ahoj, jedeš na cvičení do Újezda?
Prosim tě neptej se a nasedej.Vždyť si říkala, že už tu čekáš, tak odkud běžíš?
No, já už jsem tu jednou čekala, ale pak jsem se musela  vrátit a  běžet ještě jednou... To byla taková lekce...
Jaká lekce? Ty trénuješ na maraton nebo co?  Nee, to byla lekce, že i v panice mám slušně pozdravit a ověřit si správný směr...To už jsme akorát dorazily do cíle...
Tak milá Marti, správný směr je 20 metrů před tebou...A nezapomneň pozdravit! Znovu už pro tebe nikam nepojedu...!

pondělí 7. října 2013

Projekt 365 - Den 240

Dva měsíce jsem na ní čekala, než byla v knihovně k zapůjčení. A pořád se do ní nemohu začíst...Tak ji asi vrátím a zkusím to zase za pár měsíců...

sobota 5. října 2013

Projekt 365 - Den 46

 
Tak to jsem prý já...Ruce mi sice ční z uší, zato ženské atributy jsou umístěny naprosto přesně...

středa 2. října 2013

Projekt 365 - Den 235 - Horká chvilka

 
Dnes odpoledne jsme s Tomíkem jeli do nové vznikající kanceláře, kde nám dva pánové instalovali internet. Oba se  povalovali na zemi, koukali do zásuvek, ladili krabičky a měřiče a moc se jim nedařilo. Zpocená čela, nervózní telefonáty. Jejich šéf  je honil, že už půl hodiny mají být na druhém konci Prahy u velmi důležitého klienta. Když už se zdálo, že správná spojení a rychlost je  v naprostém pořádku, odfrkli si a začli  balit nářádíčko. Tomášek je chtěl jít vyprovodit, ale byl trošku rychlejší a akčnější. V momentě, kdy jeden z mladíků volal šéfíkovi, že mají konečně hotovo a vyrážejí - CVAK a milý Tomášek nás z chodby zamkl v kanceláři. Ve druhém patře.
....Šéfe, omlouváme se, asi to bude ještě trošku trvat, synek tady té paní nás zrovna zamknul v kanclíku...do prčic... no opravdu...
Vše dopadlo dobře, do plachty jsme neskákali. Ani Tomášek neodešel domů, jak vyhrožoval: Jdu domů, až příjdeš, tak zazvoň, nemáš klíče!
Za chvíli odemkl. To už jsem byla pěkně zpocená i já. A nejen na čele.