Občas mám období, kdy vše schovávám. Někdy se to přece může hodit, určitě to nějak využiju, vytvořím z toho něco nového a úchvatného. Tato moje chvályhodná myšlenka většinou končí v den, kdy mě popadne úklidová mánie a recyklační boxík jde i s myšlenkou do popelnice.
Až minulý týden. Ne, že bych vytvořila nějakou bytovou parádu, ale dostala jsem NÁPAD. Při úklidu špajzu jsem držela v ruce balík loňských Gurmetů. Vloni jsem je odebírala, nadšeně jsem je po vyndání z poštovní schránky pročetla, občas podle nich něco uvařila a pak je na konci roku uložila do špajzu. Téměř jsem na ně zapomněla. Zkusila jsem tedy popřemýšlet. Vyhodit je nechci. Nová čísla také odebírat nehodlám. Letos můj skromný grant "Spokojený domov" vyhrála Praktická žena. Nehledě na to, že odebírat nové recepty, když se mi ve špajzu válí 5 kilo zapomenutých, je hřích. A já nechci hřešit,, já chci recyklovat. Šetřit naši planetu! Ale jak recyklovat slávu loňských časopisů? Co udělat proto, abych si v nich opět se zaujetím každý měsíc znovu systematicky listovala a žasla nad bramboráky z cukety? A budete se divit, NÁPAD přišel:
Potřebuji časopis jakoby "nový." A nový je ten, který mi někdo vloží do poštovní schránky ...
Vyndala jsem tedy stoh časopisů ze špajzu, srovnala je podle čísel a měsíců, vložila do obálek, nalepila jméno a adresu. Pak jsem poprosila Jardu, aby mi vždy prvního v měsíci strčil do schránky obálku označenou právě začínajícím měsícem. /Já to dělat nechci, nejsem přece blázen./ Ten sice nejdříve protestoval, prý že za chvíli na něm budu chtít, aby si vždycky z práce odskočil, nechal auto za rohem, přijel na kole, zazvonil a řekl: Milá paní, vezu Vám psaní.... Ale nakonec souhlasil.
Dnes jsem tedy dostala březnové číslo...Listuju a listuju, žasnu nad bramborákem z cukety a moc se těším na duben. To totiž vyjde dvojčíslo /mám i rok 2012/... Snad to pan listonoš do té schránky nacpe, aby nemusel zazvonit...
