Psychiatrická léčebna Bohnice. Moje představa o jedné velké budově se zamřížovanými okny se rozplynula hned při vstupu. Velká budova tu sice je, ale jen pro administrativní pracovníky. Jednotlivá oddělení se nacházejí ve vilách, které jsou rozmístěny v rozlehlém parku. Součástí parku jsou i různé terapeutické dílny, historické zemědělské budovy i zvířata. Lamy, kozy, koně... Je tu i kostel. Z jeho dveří je krásný výhled "za plot".
Moje průvodkyně Dáša mě zavedla za svou kamarádkou, která vede papírenskou dílnu. Když jsem viděla tu pohodovou atmosféru, která tu vládne, úplně jsem zapomněla na nešťastné osudy lidí, kteří ji navštěvují. A na úplně maličkou chvilku jsem jim trošku zazáviděla. Hned vedle je košíkářská dílna a o patro výš, je oddělení krizové intervence. Když se člověk dostane do nečekané životní situace, a neví kudy kam, může si tu nachvíli pobýt. Ocitají se tu prý lidé, kteří mají ty nejmenší obranné mechanismy. Ti, kteří je na "krizovku" dostali, ti si většinou vesele běhají po světě...
V léčebně se téměř pravidelně pořádá festival Mezi ploty. Aby se lidé více dozvěděli o tom, co je za plotem. Na obou stranách.... Ráda se přijdu na ten další ročník podívat... Po té oáze klidu a řádu si musím ujasnit, na které straně je svět vlastně normální...
Dáši, díky za pozvání a poznání.
