 |
| Modrá je dobrá... |
sobota 31. srpna 2013
pátek 30. srpna 2013
čtvrtek 29. srpna 2013
středa 28. srpna 2013
úterý 27. srpna 2013
pondělí 26. srpna 2013
neděle 25. srpna 2013
Projekt 365 - Den 197
 |
| Nejoblíbenější obchůdek, i domácí olivový olej tam měli...Utratili jsme tam téměř veškeré kapesné. |
sobota 24. srpna 2013
pátek 23. srpna 2013
čtvrtek 22. srpna 2013
Projekt 365 - Den 194 - Katedrála moře
Ildefonso FalconesBarcelona 14. století... Války, mor, čarodějnice, antisemitismus. Ale také láska, přátelství, touha po svobodě.
„A právě tohle se děje s kostely panovníků… Ne,
nechci tím říct, že se bortí,“ dodal, když uviděl výraz Arnauovy tváře, „chci
tím říct, že panovníci chtějí, aby jejich chrámy byly veliké, vysoké a dlouhé,
a proto je musí udělat úzké. Vysoké, dlouhé a úzké, rozumíš?“ Tentokrát Arnau
přisvědčil. „Ten náš bude jejich pravým opakem. Nebude ani tak dlouhý, ani tak
vysoký, ale bude dost široký, aby se do něho vešli všichni Katalánci, kteří
touží stanout před tváří své Madony. Jednoho den to uvidíš sám. Bude to chrám,
který pojme všechny farníky bez rozdílu a jakýchkoliv výsad, a jeho jedinou
ozdobou bude naše světlo, naše středomořské světlo. My nepotřebujeme jiné
ozdoby, nám stačí prostor a světlo proudící tamtudy dovnitř.“ Berenguer de
Montagut ukázal na apsidu a pak pomalu sjel rukou k zemi. Arnau sledoval dráhu
mistrovy ruky. „Tenhle kostel vzniká pro lidi, nikoliv k větší slávě nějakého
panovníka.“
„Mistře…,“ oslovil Berenguera jeden z tovaryšů.
Kolíky a provazy už byly zase srovnané.
„Teď tomu rozumíš? Bude pro lidi!"
„Rozumím mistře.“
„Pamatuj, že tvé kameny jsou zlatem tohoto chrámu,“
dodal Montagut a zvedl se.“Bolí to ještě?“
Arnau zavrtěl hlavou, na kotník už dávno zapomněl.
středa 21. srpna 2013
úterý 20. srpna 2013
pondělí 19. srpna 2013
Projekt 365 - Den 191
 |
| V Kolodějích se už mračna stahují... Zpravodajka Ivetka z Luhačovic hlásí stále jasno a 32 st. |
neděle 18. srpna 2013
sobota 17. srpna 2013
pátek 16. srpna 2013
Projekt 365 - Den 188 - Nebe nemá dno
A ještě jedna - bohužel poslední knížka od Hany A. O tom, jak prožívala poslední roky života, kdy už věděla, že je vážně nemocná a kdy dokázala přijmout možnost vlastního konce. Nesentimentální, autentické, barevné...bez velkých písmen. bez velkých gest...
...teď pro tebe musím vypracovat závěr.pamatuješ, jaks mi vysvětloval princip radiových vln? došlo mi, že s těmi mými zvířaty je to stejné. sedím tady v bytě v praze a můžu si naladit rádio moskva nebo bbc londýn nebo českou vysočinu, podle toho, na co mám náladu a na co mi dosáhne anténa. a přesto právě teď žádné rádio neposlouchám, všechny ty vlny jsou pořád tady, v mém pokoji, všude kolem. jsou skutečné, přestože je nevidím, přestože jsou nehmotné. a tak je to i s vlkem, či medvědem. oni jsou z jiné reality, ani já je nevidím pořád, přesto vím, že tady jsou, stačí přijímat na určitých vlnových délkách. vypadá to, že moje terapeutka dokázala tyto vlny zachytit. připadá mi to jako skvělý případ paralelních světů. to znamená, že paralelní reality jsou pořád kolem nás, tady a teď, nejsou někde za horama. a nanosvěty, které někteří lidé vidí a říkají tomu třeba elfí ráj, jsou formou vědomí. někdo vidí anděly a někdo zase ufony, všechno jsou to paralelní světy přítomné v pokoji, kde právě sedíš. záleží jen na tvém příjmači. všichni se pohybujeme v paralelních realitách, jen si to většina z nás neuvědomuje.
čtvrtek 15. srpna 2013
středa 14. srpna 2013
Regina Spector - Malá reportáž z koncertního večera
Měly jsme s Míšou sraz na stanici metra Malostranská, byla jsem tam o patnáct minut dříve, jak je u časových úchyláků zvykem a vytáhla jsem foťák.
 |
| Míša už se blíží.... |
Skončil ve 20,45, a poté začal po jevišti pobíhat starší pán. Ladil všechno, snad i nohy od klavíru, utíral prach, myl podlahu. Pořád odbíhal a pořád se vracel s jiným hadrem, lidi už pískali…Prostě ladil a uklízel dost dlouho. Nakonec jsme se lehce po deváté dočkaly. Pan Ladič zmizel navždy a objevila se Regina. První písnička byla bez hudby a hned při prvních tónech jsme jí to čekání odpustili. Hodinu a půl zpívala, hrála na klavír, střídala rytmy, hlasy, byla to úchvatné, nabité energií, ani vteřinu jsem se nenudila. Dokonce jsem ani neřešila to, jestli jí není zima. Vystupovala v šatičkách s krátkými rukávy. Já měla dvoje ponožky, svetr, vestu,bundu… Při předposlední písničce si už zahřívala dlaně dechem a přiznala, že ji trošku zima je. Donesli jí sáčko, ještě si ho užila, protože pár písní přidávala. I když jsme s Míšou zvyklé chodit spát se slepicemi, ani se nám v tu pozdní hodinu nechtělo domů. Bylo to prostě super!
Když jsme s Míšou
před koncertem čekaly a povídaly, přišly jsme na to, že my, s biorytmem slepice
jsme vlastně tím, že většina kulturních
akcí začíná ve večerních hodinách, velmi diskriminované. Pro nás je vždycky trochu risk jít na jakékoliv večerní
představení. Nejen pro nás, ale i pro okolí.
Navrhujeme proto, aby se kulturní
akce pořádaly spravedlivě – jedno představení ráno a jedno večer. Bude to paráda, vstát, udělat si kafíčko a v 7,30
sedět v kině nebo na koncertě Chinaski. Nebo to roztáčet na diskošce. To pak bude den! Sice nevím, jak se k tomu postaví samotní umělci, ale i mezi nimi musí být přeci nějací
skřivani!
Zákaz, nezákaz...
úterý 13. srpna 2013
Cuketová bábovka
Ani jsem bábovce nevěnovala nijak zvláštní pozornost. Ale všem chutná, prý dej recept na blog, je cuketová sezóna, tak tady je:
Dva hrnky nahrubo nastrouhané cukety nechám cca hodinku odležet, aby pustily trošku vody. Já ji strouhám se šlupkou, ale komu vadí zelené ťupky v bábovce, tak ať si ji oloupe.
Dále vyšlehám 3 vejce s hrnkem třtinového cukru. Přidám hrnek hladké a hrnek hrubé mouky /může být špaldová/, 1-2 lžičky prášku do pečiva, špetku soli a půl hrnku oleje. Vše promíchám a přidám nastrouhanou cuketu i s vodou. Těsto by mělo být husté jako na litý perník. Pokud je hodně husté, přidám ještě trochu vody. Polovinu těsta naleju do vymazané a kokosem vysypané formy, do druhé půlky vmíchám kakao a doleju do formy. Peču na 180 st. cca 40 minut.
pondělí 12. srpna 2013
Projekt 365 - Den 184 - Revival
Tak to jsem se zase po nějaké době skvěle dojemně pobavila. Slzy od smíchu i dojetí, nadsázka střídá realitu. Úžasné herecké výkony. Nejvíc mě bavili Marián Geišberg, Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská. Dávám pět hvězdiček. Senzační!!!
neděle 11. srpna 2013
sobota 10. srpna 2013
pátek 9. srpna 2013
čtvrtek 8. srpna 2013
středa 7. srpna 2013
úterý 6. srpna 2013
pondělí 5. srpna 2013
Projekt 365 - Den 178 - Cuketo-čočková polévka
Tenhle recept je můj originál! Napadl mě v pondělí mezi 10,00-11,00 hod. K obědu byla v plánu čočka. Pak jsem na zahrádce sklidila dvě cukety a chtěla jsem k čočce uvařit cuketovou polévku. Rychle mi došlo, že cuketová polévka a čočka - to Tomášek po sobě nesní. Tak jsem všechny ty zdraví prospěšné igredience spojila dohromady a výsledek stál kupodivu zato!A tady je recept: Čočku jsem uvařila zvlášť. Dále jsem nahrubo nastrouhala 1 neloupanou středně velkou cuketu, 1 mrkev, 1 bramboru. Na olivovém oleji jsem osmahla jednu nakrájenou větší cibuli /oloupanou/. Pak jsem tam vsypala nastrouhanou cuketu atd...promíchala, lehce orestovala. Zalila jsem to cca 1,5 litrem vody, osolila a povařila než byla zelenina měkká. Nakonec jsem přidala 4 stroužky rozlisovaného česneku, 5 lžic uvařené čočky a vše rozmixovala tyčovým mixérem. Ozdobila osmaženým chlebem. Tomášek snědl dva talíře...
neděle 4. srpna 2013
Projekt 365 - Den 177
 |
| První květ kany se odhodlal vykouknout a hned ho bouřka zkosila...Letos jim není přáno... |
sobota 3. srpna 2013
Projekt 365 - Den 176
ARA na farmářské trhu v Klánovicích... Žádný doprovodný program, prostě normální zákazník si přišel koupit zeleninku. Místo proutěného košíku nebo pejska měl na rameni ptáka. Proč NE? Psi, kočky a děti - to umí nosit každej!
pátek 2. srpna 2013
čtvrtek 1. srpna 2013
Projekt 365 - Den 174
Ráda chodím do kina sama....Klasická situace: Paní u pokladny: "Dvakrát?" "Né! Vždyť jsem neříkala dvakrát, jednou!..."Pán co trhá lístky ke mě přišel, když jsem na začátku reklam nebyla ještě uvnitř a fotila panel : "Čekáte na doprovod?" "Né! Na nikoho nečekám!" Zajímavé, že jsem seděla v předposlední řadě na kraji u prostřední uličky a přes uličku seděla také sama paní v celé řadě.
Vynikající Cate Blanchett, celý film jsem z ní nespustila oči, uši...
O děj tu jako u většiny filmů WA ani tak nejde, rozhovory, atmosféra a herecké výkony milovníky jeho filmů určitě nezklamou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)