Regina Spector - Malá reportáž z koncertního večera

Měly jsme s Míšou sraz na stanici metra Malostranská, byla jsem tam o patnáct minut dříve, jak je u časových úchyláků zvykem  a vytáhla jsem foťák.

 

Míša už se blíží....

 

Z  teras Jízdárny Pražského hradu je krásně vidět katedrála. Škoda, že podium je postavené tak, že máte katedrálu v zádech. Slečnou v kostýmku jsem po pár snímcích  byla upozorněna, že je tam všude zákaz focení. Ve 20,00 hod. přišel na pódium  předskokan s kytarou, bohužel si nepamatuji jeho jméno, zpíval hezky, lépe než vypadal…ale…těšily jsem se na Reginu .
Skončil ve 20,45, a poté začal po jevišti  pobíhat starší pán. Ladil všechno, snad  i nohy od klavíru, utíral prach, myl podlahu. Pořád odbíhal a pořád se vracel s jiným hadrem, lidi už pískali…Prostě ladil a uklízel dost dlouho. Nakonec jsme se lehce po deváté dočkaly.  Pan Ladič zmizel navždy a objevila se Regina. První písnička byla bez hudby a hned při prvních tónech jsme jí to čekání odpustili.  Hodinu a půl zpívala, hrála na klavír, střídala rytmy, hlasy,  byla to úchvatné, nabité energií, ani vteřinu jsem se nenudila. Dokonce jsem ani neřešila to, jestli jí není  zima. Vystupovala v šatičkách s krátkými rukávy. Já měla dvoje ponožky, svetr, vestu,bundu… Při předposlední písničce si už zahřívala dlaně dechem a přiznala, že ji trošku zima je. Donesli jí sáčko, ještě si ho užila, protože pár písní přidávala. I když jsme s Míšou zvyklé chodit spát se slepicemi, ani se nám v tu pozdní hodinu nechtělo domů. Bylo to prostě super!

Když jsme  s Míšou před koncertem   čekaly a povídaly,  přišly jsme na to, že my, s biorytmem slepice  jsme vlastně tím, že většina kulturních akcí začíná ve večerních hodinách, velmi diskriminované. Pro  nás je vždycky trochu risk jít na jakékoliv večerní představení. Nejen pro nás, ale i pro okolí.  Navrhujeme proto, aby se  kulturní akce pořádaly spravedlivě – jedno představení ráno a jedno večer. Bude  to paráda, vstát, udělat si kafíčko a v 7,30 sedět v kině nebo na koncertě Chinaski. Nebo  to roztáčet na diskošce. To pak bude  den!   Sice nevím, jak  se k tomu postaví samotní umělci,  ale i mezi nimi musí být přeci nějací skřivani!

Zákaz, nezákaz...