Jeden ze strejdů – říkejme mu třeba Milan, jel ve svém modrém autě po Praze a z vedlejší silnice
na křižovatce do něj omylem vjelo červené auto. Nikomu se nic nestalo, ale modré auto
bylo z boku sakra promáčklé.
Z červeného auta
vystoupil postarší pán s vyděšeným výrazem: Proboha, nezlobte se, to je moje vina. Všechno hned
nahlásím a dáme to dopořádku. Ale teď mám průšvih, protože jedu na oční a jak to vypadá, tak to opět nestihnu.
Milan:
Vy jedete na oční? Já taky jedu na oční.
Pán z červeného auta: Jo. Mám tam být v osm hodin.
Milan: Já tam mám taky být v osm
hodin. V Kyjích.
Tak to já v Parníku /poliklinika na Černém mostě/, oddechl si pán.
Milan: A proč máte ty kladiva
na autě?
Pán z červeného auta: Víte, já jsem horník.
Milan s údivem: Vy jste horník? Já jsem taky horník…atd....
No měli si kluci o čem povídat. Vyměnili si kontakty. Nejen kvůli pojišťovně. Slíbili si totiž, že až se příště budou
objednávat na oční, tak jeden druhému zavolá, aby ho náhodou nenapadlo se objednat
ve stejný den a na stejnou hodinu...
