Letos již třetí česká autorka, která mě baví. Už jsem tu psala o její knížce K moři. Umí tak barvitě, stručně, jasně popsat, co se děje v člověku, že to vnímáte jako velké dobrodružství. Kromě děje samotného.V televizi jeho fotka a v novinách, který táta večer přinese, taky. Volají nám lidi a říkají, jak ho viděli v Budějovicích a v Budapešti, anebo tady u hotelu Grand. Když není mamka doma, mám za úkol to zapsat já. Je to nejdůležitější úkol, kterej jsem v životě měl. Pak přijede babička a společně se připravujeme na Vánoce. Dělám, co mi řekne. Napečeme spoustu dalšího cukroví, uklízíme byt. Zdobíme perníčky barevnýma polevama. Děláme cokoliv, abychom měli pocit, že sme užitečný, a nemuseli pořád uvažovat, kde je brácha a kde je mamka, která odjela ten den, kdy se objevila babička, a jestli na Vánoce přijede. Babička udělá salát, polívku, vykuchá kapra, všechno připraví a třiadvacátého mi dojde, že mamka nepřijede. Babička taky uklidí bráchovy věci do krabic a dá do skříní. Aby přes židli pořád neleželo jeho tričko. Mezi ty věci asi založila můj modrej svetr, ale nemám odvahu se v tom přehrabovat. Tyhle krabice zůstanou v našem bytě dýl než já…
