177 stránek a na každé je něco k zamyšlení...
...Bylo mi patnáct a neorganizoval jsem oslavu k dosažení dospělosti při ztrátě panictví, ale večírek u příležitosti ztráty nohy. Vzpomínám si, jako by to bylo dneska, jak jsem volal lidem, kteří byli s tou nohou nějakým způsobem spojeni (trvalo mi to určitou dobu, nebylo jednoduché to provést). Nejdřív jsem kolem toho chodil jako kolem horké kaše a klábosil o tisíci věcech, až jsem nakonec pronesl: "Zvu vás na oslavu rozloučení s mojí nohou, nic nosit nemusíte. A kdybyste chtěli, můžete dorazit pěšky."Připadalo mi důležité připojit tohle doporučení, abych trochu otupil vážnost toho sdělení...
...Taky se ti líbí, když se pořád a pořád opakuje melodie, až už vůbec neslyšíš slova, tóny? Tak tahle hudba i slova jsou jako vítr, jsou tady, cítíš je, ale nepotřebuješ je slyšet, jen vnímat...
