Včera a dnes jsem byla v Praze na školení.
Školení probíhalo v Domažlické ulici v Praze 3. Včera jsem krásně
zaparkovala, místa všude habaděj. To, že místa jsou v modrém pruhu jsem
nezaregistrovala. Byla jsem šťastná, že jsem vůbec dojela. Když jsem
druhý den totéž zopakovala, všimla jsem si cedulky, že parkuji v parkovací
zóně a začala jsem být nejistá. Co když dostanu pokutu, co když mě
odtáhnou? Nemělo smysl propadat panice,
jinde se tam totiž zaparkovat nedá. A leje. A když mě neodtáhli včera, ve
slunečném dni, dneska v lijáku se do toho nikomu chtít nebude. Bohužel chtělo.
Když jsem ve čtvrt na čtyři přišla k místu, kde jsem zaparkovala, stál tam místo modrého renaultíku zelený
Seat. Věděla jsem hned, která bije. Po zjištění, kde se auto momentálně nachází,
jsem se rozhodla vydat hromadnou dopravou na místo určení. Prosek, Kundratka 19. Jarda mi dělal navigátora
po telefonu. Cesta autobusem na Prosek a pak na zastávku U Kundratky, kde TO mělo HNED být, probíhala i přes déšť plynule a radovala
jsem se, že v klidu stihnu večerní cvičení. TO a HNED tam ale nebylo.
Začala další chvilka telefonní navigace. Během hodiny jsem se 3x ocitla v nějakém
lesíku /který odděloval stanici U Kundratky a Kundratku 19. / Jednou jsem
skončila u starých červených vrat, dále cesta nevedla. A dvakrát u potůčku. Pohled
na lesní potůček v Praze může být prima. Ale ne, když máte nohy od palců
po stehna promočené od deště. A chcete stihnout Pilates.
No nebudu to prodlužovat. Pilates jsem nestihla. Po
hodinové snaze přeskákat ploty vilek, slézt ze stráně, projít lesíkem jsem to
vzdala. Jarda a šestý smysl mě dovlekl do Prosecké ulice, kde jsem při
nekonečné cestě z kopce uviděla vpravo
hnědou cedulku Odtahové parkoviště. Byla jsem v cíli. Čas: 17,23.
Voda mi kapala z vlasů přes obličej a zmrzlá ruka
štrachala v kabelce doklady. Cena za odtah 1.900,-Kč a za parkování 250,-.
.Čas odtahu: 15,00 hod. Zmohla jsem se na jedinou větu: Prosím vás a Koloděje jsou doprava nebo doleva? Tak moc už jsem chtěla být doma.
Byla to pro mě autolekce. Vytvořila jsem si krizový
plán pro případ, že by se mi podobná příhoda stala znovu:
1/ Když mi
někdy odtáhnou auto a nebudu v časové tísni, sednu si do nejbližší hospody
a počkám, až si pro mě Jarda přijede.
2/ Pokud budu v časové tísni, tak si tam dám 2
panáky, zapomenu na tíseň a zavolám mu, ať sebou vezme ještě jednoho řidiče.
3/ Nebudu parkovat VĚDOMĚ v modré zóně!
