V pondělí mi Jarda přinesl cosi zeleného: „Teta z Přerova ti posílá medvědí česnek.“
Myslela jsem si, že je to nějaký divoce
rostoucí, menší česnek a zelený svazek v mikroteňáku jsem vložila do
lednice.
Včera jsem měla ve schránce nové číslo Gurmetu. A
hle – hned na úvodních stranách je povídání s Halinou Pawlovskou, kromě
jiného i o medvědím česneku. Během dvou dnů ke mně připlula již podruhé stejná
informace o tom, o čem jsem dosud neměla ani páru. To už je jasné znamení, že
tomu mám věnovat více pozornosti a tak jsem se pustila do čtení a do vaření.
Z Gurmetu cituji Halinu Pawlovskou:
Medvědí
česnek, který roste u nás v Čechách, má správně název medvědí česnek
ukrajinský. Vždycky jsem se tomu smála, jak si otec svou vlast, kterou opustil
v 19ti letech a do níž se už nevrátil, dokáže najít všude. Dnes mě kvůli
mému otci, medvědí česnek dojímá“..
Odborné okénko:
Medvědí
česnek je zelená bylina, která u nás roste na slunných svazích a sklízí se na
jaře. Jemně a přitom pikantně voní a chutná po česneku. Obsahuje hodně vitaminu
C a působí blahodárně na překyselený organismus. Je proto báječná při
detoxikačních kůrách.
Dnes jsem si k obědu uvařila polévku.
Dělala jsem jí skoro přesně podle receptu od Haliny: Na olivovém oleji jsem
zpěnila 3 pokrájené mladé cibulky a 3 stroužky na plátky pokrájeného
česneku.Vhodila jsem hrst nakrájeného medvědího česneku, malinko podlila a
nechala krátce podusit. Pak jsem přidala ½ litr vody a 1 kostku zeleninového
biobujónu. Když se začala polévka vařit, přidala jsem ještě francouzské máslo /1
plátek másla obalený v hladké mouce
a po malých kousíčkách přidán do polévky/. Když se to všechno povařilo, tak
jsem polévku odstavila ze sporáku, přimíchala 200 ml smetany, ochutila
muškátovým oříškem, pepřem a vhodila
ještě pár lístků medvědího česneku. Moc jsem si pochutnala! A doufám, že jsem
se i odkyselila.