Projekt 365 - Den 142

Minifarma v Šestajovicích

V areálu svíčkárny Rodas... milý výlet hlavně pro děti: http://www.rodas.cz/minifarma

 

 

Projekt 365 - Den 141

Farmářský trh v Klánovicích

Projekt 365 - Den 140

Stejně IN jako OUT.

Projekt 365 - Den 139

Několik let nás vítal v tělocvičně v Čelákovicích, teď si užívá čerstvý vzduch v Kolodějích. Milý dárek od Zdeňky Opltové a mých pilných cvičenek...

Projekt 365 - Den 138

Naše první kala...

Projekt 365 - Den 137

Projekt 365 - Den 136

Projekt 365 - Den 135

Projekt 365 - Den 134

Sraz sestřenic...

Projekt 365 - Den 133

Žampiony a Olomoucké tvarůžky

10 středních žampiónů, 1 malá cibule, 1 tvarůžky.
U žampionů uříznete nožičky, nakrájíte je na malé kousky. Na pánvi osmahnete cibulku, přidáte nožičky, okmínujete, osolíte a podusíte do měkka. Do vychladlé směsi přidáte nadrobno nakrájené tvarůžky, promícháte, můžete přidat i nějakou bylinku. Směsí naplníte hlavičky žampiónů.
Dáte na gril nebo do trouby, cca 15 minut. Je dobré použít grilovací misku nebo pečící papír, při pečení může z hlaviček žampiónů vytékat voda.

Projekt 365 - Den 132 - Quinoa a co dům dá...

Quinoa není stále tak populární, jak by si zasloužila, tak alespoň pár jejích předností:

Je to druh obiloviny pocházející z Jižní Ameriky. Má hodně bílkovin, vyvážené množství aminokyselin, je lehce stravitelná a neobsahuje lepek. Má jemnou oříškovou chuť. Chutná mi víc než např. kuskus.

Jak se připraví:

1 díl quinoi a 2 díly vody vaříte cca 20 minut. Před tím je nutné ji několikrát proprat v horké vodě.

A pak přidáte, co máte rádi nebo co máte v lednici /v ideálním případě se to shoduje/:

Můj dnešní salát:

80 g quinoi uvařit ve vodě /viz výše/, 1 pomeranč, 4 listy ledového salátu, máta, kousek ovčího sýra, 2 sušená rajčata.

Na zálivku 2 lžičky konopného nebo olivového oleje, 1 lžíce balsamica, 1 lžička javorového sirupu nebo medu, sůl,  špetka pepře.

Saláty jsou jednou z variant, dá se z ní připravit i spoustu dalších pochoutek!

Večerní vycházka v Kolodějích

Projekt 365 - Den 131

Projekt 365 - Den 130

Dnes  je to přesně čtvrt století. 18. červen je odroku 1988 pokaždé  krásný, sváteční, výjmečný.

Touhle dobou jsem se před 25ti lety cpala po obědě třešněmi a čekala, kdy už to přijde. O pár hodin později jsem odjížděla do porodnice. Bylo velké teplo. Děda  s Ondrou seděli na schodech a mávali a mávali...

V porodnici mi řekli, že ten den se narodili samí kluci. Bude to určitě holčička, kluků už máme dneska dost…říkala mi sestřička. No já bych si jí strašně přála, ale nějak mi připadá, že to bude zase kluk. Míša se narodila za necelé dvě hodinky. V klidu, téměř bez bolestí a já jsem nemohla uvěřit. V životě jsou chvíle, kdy má člověk blízko k tomu, že se ze samého štěstí pomine. Až má strach, že bude sice šťastný, ale blázen…Tak to byla přesně tahle chvíle. Jednak  jsem byla plná euforie z toho, že porod proběhl tak hladce. A také proto, že Míša byla opravdu holka. Odpočívala jsem na chodbě a pořád jsem nahlas říkala: To snad není možný, to nemůže být pravda. Já už to mám za sebou. A je to holka. Já se snad zbláznim. To budou mít všichni radost. To se mi snad zdá. Sestřička mě občas pohladila a ubezpečila, že nezdá. Že je to pravda. Že se mi narodila krásná holčička. A ta krásná  holčička je pořád stejná jako v den, kdy přišla na svět. Klidná, starostlivá, zodpovědná, cílevědomá. Nikdy mě ničím nezarmoutila. Je pro mě tou nejlepší dcerou, jakou jsem si mohla přát a dodnes mám někdy pocit, že se  mi jen zdá...

Projekt 365 - Den 129

Co když...?

Někteří senioři dokáží svou aktivitou  připravit svému okolí nejednu horkou chvilku…
Ivet mi minulý týden volala, že moc nestíhá, jelikož babička /tchýně/ je ležící. Jak LEŽÍCÍ? Vždyť ještě nedávno jsem viděla fotky, na kterých 80ti letá paní vypadá o 30 let mladší a jediný důkaz staršího věku je hůlka, o kterou se opírala.

No a tou hůlkou to všechno začalo.  Babička usilovala o náhradu  kyčelního kloubu, aby nemusela jako stará babka chodit s hůlkou. Co by tomu HOLKY řekly. To, že většina  holek už neřekne nikdy nic, jí energii ani elán neubralo. Lékaři ji však operaci vzhledem k vysokému věku nechtěli povolit. Rodina stála při doktorech a babičce její dětinské přání vymlouvala. Co když už se z té operace neprobudíš? Co když se to nepovede a nebudeš moci chodit vůbec?  Co když ?  Kdybych si CO KDYŽ… říkala před 50ti lety, tak tu vůbec nejste, děti…

Když minulý týden odcházela z ordinace opět s nepořízenou, padl její zrak na letáček se slevou na mopedy. Druhý den stál moped na zahradě. Ještě než vyrazila do obchodu, jela ke kapličce, kde se pomodlila, aby nad ní pánbůh držel ochrannou ruku. Ten ale měl zřejmě polední přestávku,  protože babička  už o pár minut později ležela u zatáčky v příkopu.

Teď nemá hůlku ani mopeda. Ale má rodinu, která všechna její přání začala brát vážně.

Akorát si neví rady, jak teď babičce vymluví toho starého favorita, co je pod kůlnou…

Prý se pokusí doktora zeptat, zda-li by přece jen nezvážili tu operaci. Jinak půjde OPRAVDU o život…a možná nejen babičky…

Projekt 365 - Den 128

Odpolední siesta

Projekt 365 - Den 127

Tak přihraje mi někdo?
 

Projekt 365 - Den 126 - Bezinková šťáva

V pondělí jsem dostala večer SMS:

Marti, omlouvám se, nemohla jsem přijít na Zumbu, dělala jsem bezinkovou šťávu, 12 litrů. Jana.

Tak to je přesně ta zpráva, která mi v současném věku a postavení  zvedne večerní  adrenalin.

Ten den jsem zaznamenala, že vzbouřenci napadli Kábulské letitě, ale že kvetou bezinky? Pokvetou ještě zítra? A pozítří? Jak tu šťávu dělala? Mám dost sklenic? Minimálně na 15 litrů? Hned jsem započala korespondenci ohledně receptu a postupu. Jani měla svatou trpělivost. Odpovídala mi průběžně až do čtvrtka, kdy jsem bezinky konečně s dopomocí nejhodnější tety Dany v Přerově n.Labem natrhala. Doma jsem je podle receptu naložila a dnes byla šťáva hotova.

A recept od Janičky Brožové /má ho od své babičky, takže léty prověřeno/:

20 květů bezinek svaříme s 2 litry vody a 50 g kys. citronové. /já jsem dala 4 citróny/. Necháme 24 hodin vylouhovat. Druhý den přecedíme, přidáme  1 litr vody, 2 kg cukru /dala jsem kilo bílého a kilo hnědého/ a povaříme 5 minut. Horké nalejeme do lahví. Původní  plán 15 litrů  jsem zredukovala na 4 a budu zřejmě s každým rokem pár litrů přidávat. Však já se k těm 15ti dostanu!

Projekt 365 - Den 125

Kam asi letí...a kdo v něm sedí...

Projekt 365 -Den 124 - Božská BB a Petr Burda

Od podzimu 2012 má Dlouhá cesta umístěné pokladničky pro veřejnou sbírku v některých provozovnách Bageterie Boulevard. Jejich umístění nám zajistil Petr Burda , který je jejich fransizantem. Lucka mi několikrát vyprávěla, jak poctivě si Petr bageterii prověřoval a musím říci, že jsem občas valila oči…. A tak mě zajímalo, jak se finančník dostal k bagetám a zeptala jsem se ho na pár otázek:

Jaký je tvůj vztah k BB?

Je velmi pozitivní, stejně tak jako k mým dalším podnikatelským projektům. Práce je pro mě posláním.

Jak jsi se dostal k tomu, že zrovna BB?

Skrz reference jsem zjistil, že majitel uvažuje o prodeji několika restaurací a založení tzv. Fransizantské spolupráce, tak jsem do toho šel :). Ostatní značky rychlého občerstvení fransizanty v ČR již nenabírají a tato příležitost mě zaujala.

Lucka vyprávěla, že jsi si opravdu důkladně od spodu ověřoval, jak to tam všechno funguje…Co to obnášelo?

Začalo to jednáními s majitelem, která nebyla nikterak jednoduchá. Dále se přešlo k praktickému tréninku -  12ti týdenní intenzivní školení spojená s certifikaci na jednotlivé pozice v ramci BB. Takže zkoušky na vedoucího kuchyně, vedoucího směny  a manažera pobočky. Samozřejmě analýza hospodařeni a stavu provozu. Celková doba přípravy pred převodem první pobočky bylo cca 18 měsíců.

A co ti z BB  chutná nejvíce?

Musím říci, že mi chutná vše. Polévky a naše patatas s domaci tatarkou a třeba k tomu oblíbená bruselská bageta jsou senzační a nesmim zapomenout výborné na domácí ice tea. A saláty jsou také skvělé, především Ceasar salat.

Je BB něčím speciální? Je v něčem odlišná od ostatních fast food?

Odlišná je svým sortimentem, klademe důraz na čerstvost a kvalitu surovin, např. losos je z Norska, roastbeef vozíme ze Švédska, bagety máme z Belgie. Jelikož mám  různé zkušenosti s fast foodem z dob meho pobytu v USA, tak tento koncept mě absolutně nadchl svojí kvalitou a chutí.

Jak se daří našim sbírkovým pokladničkám?

Pokladničky se pěkně plní, je to krásný pohled :)

Máš nějaký speciální zážitek s BB?

Minulý rok jsme v rámci mezinárodního karlovarského filmového festivalu obsloužili až 4000 zákazníků denně a vytvořili rekord BB. Byl to skvělý zážitek,  vedle červeného koberce, 9 dní, 80 zaměstnanců otvírací doba nonstop.

Co říci závěrem?

Chtěl bych všechny pozvat k nám do Bageterií Boulevard na Floru a Arkady Pankrác, ať zkusí "rychlovku po francouzsku." Určitě si pochutnají. A také bych chtěl poděkovat všem dosavadním zákazníkům za jejich podporu a  našim zaměstnancům, kteří jsou skvělí!

Petře a já děkuji Tobě za rozhovor a hlavně za možnost umístění kasiček u pokladen ve zmíněných provozovnách.

Dnes jsem si byla pro první plnou kasičku….Paní provozní na Arkádách v Praze 4 mi hned nabídla, ať tam přinesu ještě jednu na druhou stranu pokladen. Byla jsem za to moc ráda a udělám to co nejdříve.

Pro kasičku jsem přišla s igelitečkou. Kasička byla naplněná samými mincemi a její váha byla odhadem 15 kg, možná více. Musela jsem si odskočit vedle do Tchiba a koupit pevnou plážovou tašku, abych jí vůbec byla schopná odtáhnout na Úřad MČ Prahy 4 k rozpečetění a spočítání. Bylo v ní 6.988,- Kč!  Penízky budou použity na činnost Dlouhé cesty. Děkujeme všem, kdo přispěli! Momentálně je jedna pokladnička na Arkádách v Praze 4 /metro Pankrác/ a jedna na Floře a v brzké době přibyde na Arkády ještě jedna.

Běžte se tam podívat, jestli si nevymýšlím….A až zjistíte, že to tak je, můžete si dát výbornou bagetu, domácí ice-tea a ten zbytek drobných hodit do kasičky. Víte, kdo a kam ji odtáhne …

 

Projekt 365 - Den 123

A zase ta pažitka...

Projekt 365 - Den 122 - Doktorka z domu Trubačů

Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská

Poprvé jsem tuto krásnou biografii četla před dvaceti lety a nedávno jsem se k ní vrátila. Je to  autentický příběh české lékařky Vlasty Kálalové. Vlasta pocházela z Bernartic v Jižních Čechách. Mluvila 14ti jazyky a po studiích se v polovině dvacátých let minulého století vydala do Bagdádu, kde založila  úspěšnou nemocnici. Po návratu do Čech prožila na sklonku války rodinnou tragédii, při které přišla o své nejbližší. Celý dlouhý zbytek jejího života je snahou o vyrovnání se s tragédií, někdy snahou marnou až zoufalou. Ale vždy obdivuhodnou.

...V květnu bývá ráno 30 stupňů Celsia ve stínu, v poledne vystoupí teploměr ke čtyřiceti. Poušť dýchá ne město ze všech stran jako rozpálená pec, nebe je ze zinkového plechu. Kdekdo se stěhuje do serdábu, stinné suterénní místnosti...

...Vlasta zatím odolává, dovede si představit tu práci se stěhováním ordinace,. Ordinuje dál v prvním patře, ale spát chodí na střechu.  Večer vystoupí na střechy celý Bagdád_ z temna jsou slyšet dětské hlasy, a cinkání nádobí, rozsvítí se lampičky, zabělají se moskytiéry. Večeří se tam, i spí...

...Potom kulomet utichl,  ale to už esesáci prolézali plotem zahrady. Taky našli Radborovu odtrženou plaňku.  Chlapec plakal. Drahuška byla tiše. Giorgio taky, i Vali. Nenaříkají, nejsou tedy raněni, myslela si Vlasta...

...Povečeřeli při svíčkách, poslouchali, jak se pastýřovo troubení nese nad zasněženou krajinou, rozdali si dárky a dlouho do noci seděli u krbu. Juro zpíval.  Rudolf a Helena se tiše usmívali. Gitka dostala spoustu krásných věcí, smála se zvonečkovým smíchem. Vlasta seděla v křesle a potěšeně pozorovala svou rodinku.  Iluze byla téměř dokonalá...

Projekt 365 - Den 121

Už skoro...

Projekt 365 - Den 120

Projekt 365 - Den 119

Projekt 365 - Den 118

V těchto dnech...

V těchto dnech, tak jako vždy, když se někde objeví povodně, vzpomínám na srpen 2002. Tři dny před vypuknutím povodní v Praze jsem vezla Ondru do nemocnice v Motole s vyčerpávajícím kašlem. Měl vodu na plicích a okamžitě ho umístili na ARO. Po dvou dnech přešel na normální pokoj a vzhledem ke zhoršující se situaci v Praze a jeho zdravotnímu stavu mi paní doktorka povolila zůstat s ním přes noc na pokoji. Zůstala jsem tam pak dalších 14 dní a z rozkládacího křesílka jsem v televizi sledovala, co se venku děje. Myslela jsem na všechny, kterých se povodně bezprostředně dotýkaly a vážnost situace jsem si vůbec nedokázala uvědomit. Pro mě bylo nejdůležitější, aby se Ondra uzdravil. Jak ráda bych jeho zdraví vyměnila za utopený dům. Dnes už úplně jinak vnímám  bezmoc lidí, kteří zas a znovu opravují své domy, poničené vodou. Vnímám a soucítím, ale představit si to nedokážu. Myslím, že ani není důležité “umět si to představit”, důležité je “umět pomoci”.  Nejen ve chvílích přírodních katastrof...

Vycházka na Skálu