Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Ilona Borská
Poprvé jsem tuto krásnou biografii četla před
dvaceti lety a nedávno jsem se k ní vrátila. Je to autentický příběh české lékařky Vlasty Kálalové.
Vlasta pocházela z Bernartic v Jižních Čechách. Mluvila 14ti jazyky a po
studiích se v polovině dvacátých let minulého století vydala do Bagdádu, kde
založila úspěšnou nemocnici. Po návratu
do Čech prožila na sklonku války rodinnou tragédii, při které přišla o své
nejbližší. Celý dlouhý zbytek jejího života je snahou o vyrovnání se s
tragédií, někdy snahou marnou až zoufalou. Ale vždy obdivuhodnou.
...V květnu bývá ráno 30 stupňů Celsia ve
stínu, v poledne vystoupí teploměr ke čtyřiceti. Poušť dýchá ne město ze
všech stran jako rozpálená pec, nebe je ze zinkového plechu. Kdekdo se stěhuje
do serdábu, stinné suterénní místnosti...
...Vlasta
zatím odolává, dovede si představit tu práci se stěhováním ordinace,. Ordinuje
dál v prvním patře, ale spát chodí na střechu. Večer vystoupí na střechy celý Bagdád_
z temna jsou slyšet dětské hlasy, a cinkání nádobí, rozsvítí se lampičky,
zabělají se moskytiéry. Večeří se tam, i spí...
...Potom
kulomet utichl, ale to už esesáci
prolézali plotem zahrady. Taky našli Radborovu odtrženou plaňku. Chlapec plakal. Drahuška byla tiše. Giorgio
taky, i Vali. Nenaříkají, nejsou tedy raněni, myslela si Vlasta...
...Povečeřeli
při svíčkách, poslouchali, jak se pastýřovo troubení nese nad zasněženou
krajinou, rozdali si dárky a dlouho do noci seděli u krbu. Juro zpíval. Rudolf a Helena se tiše usmívali. Gitka
dostala spoustu krásných věcí, smála se zvonečkovým smíchem. Vlasta seděla
v křesle a potěšeně pozorovala svou rodinku. Iluze byla téměř dokonalá...