Projekt 365 - Den 81

To není v Holandsku, to je v Kolodějích na protější zahrádce...

Projekt 365 - Den 80

Dneska ten den nějak pomalu utíká...
Mami, a stihne to?
A co myslíš?
No doběhnout do večera...

Projekt 365 - Den 79

Projekt 365 - Den 78

Venku je revoluce a ty si tady pájíš, Hasane!

Tahle věta z filmu Zemský ráj to napohled mě napadá často. Vilma Cibulková ji říká Miroslavu Etzlerovi ve chvíli, kdy se venku mění dějiny a on se šťourá pájkou v televizi.

Naposled mě napadla předevčírem. Přišla jsem ze cvičení o něco dříve. Jarda mě vítal ze zahrady se štětcem v ruce a slovy: Nejde proud, nepouštěj tedy vodu, protože nefunguje čerpadlo. A natíral si dál obložení na zahradní nádrži. Hnědou barvou. Štětcem nahoru a dolu. V klidu a pohodě.

Tak teď CO? Venku se začínalo stmívat. Já po dvou hodinách cvičení zpocená jak hrošice po cestě z Afriky do ZOO, po zahradě běhá umouněné dítě, které potřebuje napít, umýt a jít spát. A u nás se natírá…

Zkouším tedy opatrně…Zlato, jak myslíš, že dlouho ten proud nepůjde? Dlouho, protože hoří nějaká trafačka či co.  Neuvěřitelně se soustředí, aby náhodou nepřetáhl. /Venku bouří revoluce a ty si tady natíráš, Jaroslave/, proběhne mi hlavou.  Snažím se mít emoce pod kontrolou a  pokračuji: Myslíš, že bys mohl skočit k někomu, kdo má městskou vodu pro trošku vody do kyblíku?

TEĎ?

Ano, TEĎ, prosím…

Hurá!!!! Za  chvilku stála nádržka na terase a mně se ulevilo…

Připomnělo mi to situaci kdy mi kamarádka vyprávěla, jak se její manžel rozhodl ráno na Štědrý den vymalovat záchod, protože to prý chtěla. Ale na to, že to  chtěla v červenci trošku zapomněl…

Slíbila jsem si, že ode dneška větu o Hasanovi budu říkat nahlas. Vždycky, když budu mít pocit, že se správné věci nedějí ve správnou chvíli. Řekla jsem to Jardovi. Dost ho to pobavilo.

A on mi prý bude říkat Hasanko, až se bude hrát nejdelší hokejové finále a já si budu žehlit...

 

Projekt 365 - Den 77

Projekt 365 - Den 76

Ve 21,00 hod.
 

Ve 22,09 hod.

Když jsem jela kolem třičtvrtě na devět večer ze Zelenče do Šestajovic, ještě před kruhovým objezdem na Prahu jsem viděla tak modrou oblohu a oranžový Měsíc, jako nikdy v životě. Měsíc je úžasné těleso. Nenápadný, tajemný a pokaždé jiný. Slunce, to dokáže naštvat. Celé týdny  se neukáže a pak si zase pálí a vytahuje o stošest. To měsíc nedělá. Člověk si kolikrát ani nevšimne, že je úplněk. Jen si tak tiše úplní a my spíme a je nám to jedno. Nebo se nechá částečně zatemnit, jako třeba dneska a člověk se to musí dočíst na internetu....

Projekt 365 - Den 75 - Mezi nebem a námi

Tohle srdíčko jsem nedávno dostala od Lucky Burdové. Lucka je mimořádně vnímavá ke všem mimosmyslovým jevům a podnětům. Díky tomu zažívá pro normální jedince nepochopitelná  a neskutečná setkání a příhody.  Nedávno mi jednu vyprávěla. Dovolila mi ,abych se o ní podělila. I když prý nepatří k jejím nejsilnějším a nejmilejším.

Vloni se její skoro  čtyřletá dcerka Kája začala ve školce kamarádit s  holčičkou Eliškou. Eliška byla o více než rok starší, přesto si rozumněly, hrály si spolu a Kája doma o ní hodně vyprávěla a vždycky se na ní do školky těšila. Lucka si ve školce všimla, že její maminka má na přívěsku u klíčů pověšeného andělíčka a pocítila  nějakou zvláštní potřebu se s maminkou blíže seznámit. Po nějaké době vzájemného okukování dostala odvahu a začala rozhovorem o přívěsku...

Lucka jí andělíčka pochválila a řekla, že má doma taky spoustu takových přívěsků a obrázků. Dostává je od té doby, kdy se její dcerka Amálka stala andělíčkem, ještě než se stačila narodit...

Tak to mi je líto, reagovala přirozeně maminka Elišky.

A byla by asi tak stejně stará jako je teď vaše Eliška . Kolik jí je?  pokračovala Lucka v rozhovoru.

V květnu  jí bude pět.

Lucce se zastesklo

Amálce by bylo také v květnu pět...

My jsme měli o Elišku také strach...narodila se o dost  dříve. Den, kdy jsem přijela s komlikacemi do porodnice, tam měli zrovna nějaký podobný  případ jako je ten váš. Tak mi raději vyvolali hned  ten den porod. Jinak by mě asi nechali být a bůhvíjak by to dopadlo...

Lucce přeběhl mráz po zádech... A kolikátého května se narodila?

Pátého...

Lucka už začínala tušit, že je svědkem dalšího andělského setkání:

A ve které to bylo porodnici?

V Neratovicích...odpovídá Eliščina maminka.

Víte, ten případ, to jsem byla já.....

Projekt 365 - Den 74

Macešky v Klánovicích u Besedy...

Projekt 365 - Den 73

To byla fuška ho vyfotit, nechtěla bych se živit focením hmyzu... Z 25ti snímků pouze dva nerozmazané, brouček  strašně rychle utíká. Ani nevím jak se jmenuje, a přitom ho tak dobře znám /od vidění/.

...Už vím! Katka Damcová mi ho našla na internetu a jmenuje se Ruměnice pospolná...

Projekt 365 - Den 72

Křen...

Projekt 365 - Den 71

Šeřík...

Až já budu jednou velká...

Až budu jednou velká, tak budu mít určitě kluka a holku. Mít dvě ségry, to mi připadá jako zbytečný. I když táta říká, že kluka umí kdekdo, ale tři holky, to je prý opravdové umění.

Ještě nevím, koho budu mít za manžela, jestli Štoudka nebo Zajíce anebo někoho úplně jiného. Mamka říká, že si musím vzít někoho hodně bohatého, abych se neměla tak mizerně jako ona. A  aby s námi mohla jezdit na dovolenou. Nevím, jestli  Štoudek a Zajíc jsou bohatí, ale asi jo. Oba mají  v televizi dva programy a  ségra Zajíce má i čtyřpukové kalhoty.  Jejich táta je totiž TIRÁK. Ještě si musím ověřit, jestli  se mnou pojedou na dovolenou do Bulharska a jestli s námi může jet i mamka.

Chtěla bych bejt herečka nebo baletka. Ale jak se stát herečkou, to nevím a na baletku mám tlustý stehna. To říkal děda. Máme to prý v rodině.  Tak budu asi doktorka. S tím děda souhlasí.  Ale tancovat a cvičit, to mě baví. Od té doby, co mamka udělala ten velký chemlonový kobereček se to krásně trénuje. Škoda, že ty moje ségry to moc nebaví. Andruš má při hvězdě pořád pokrčený nohy a prkýnka ke kolenům už jí nesmím přivazovat. Minule se jí  uvolnilo a vrazila si ho do boku a měla tam 14dní modřinu.  A Luci? Už když byla mimino, tak jsem jí chtěla stopovat, za jak dlouho se doplazí z jednoho rohu pokoje do druhého. A kdybych si místo stopek vzala kukačky, tak to vyšlo nastejno....

A taky budu bydlet v paneláku jako všichni. A přála bych si telefon.  Aby  až  budu v porodnici,  nemusel můj manžel běhat k sousedům.   No ještě musím vymyslet jména pro ty moje děti.  Nechci totiž Ivanku ani Péťu. Těch máme ve třídě plno.

A až budu opravdu hodně velká, tak pak  napíšu,  jestli se mi to všechno splnilo. Tedy jestli budu mít mít psací stroj...

Projekt 365 - Den 70

Jé, tak ta se mi povedla, a přitom to je takový nenápadný plevel.

Projekt 365 - Den 69 - Máma Masajů

Tak tahle pasáž mě pobavila....

První dvě hodiny jízdy jsou sice namáhavé, ale nevyskytne se žádný větší problém. Voda stříká podlahou do vozu, protože však je pořád ještě velké horko, je to jedno. Pak ale přijde nebezpečné místo. Angelika zná cestu a čekala to už předem: koryto řeky, které musí přejet, se již proměnilo ve velký rozbahněný příkop. Tady pomůže jen rychlost a statečné srdce, jak se učí už praktikanti.  Ale tentokrát ani to nepomůže. Vůz zapadne, každé nové přidání plynu je k ničemu, protože pneumatiky se boří do bahna ještě hlouběji. Tak tedy vystoupit, vyndat lano, rozhlédnout se, kde by se dalo upevnit… Angelika vyskočí z auta a užasne. Na druhém břehu stojí Masaj a zvedne ruku na pozdrav: „Angeliko, takwenya!“

Iko! Odpovídá Angelika.

„Nedostaneš se odtud celý měsíc"

„Dostanu, hned budu venku. Vedle tebe stojí přece strom, na který lano upevním.“

Masaj se tváří skepticky. Neřekne ani slovo. Angelika táhne a trhá lanem, upevní ho, nasedne do auta, přidá plyn -  a vytrhne strom i s kořeny z měkké půdy břehu. „Vždyť jsem ti to říkal. Celý měsíc se odtud nedostaneš, začíná přece období dešťů.“

„ Určitě ho ale nestrávím tady“, prohlásí Angelika, sroluje lano a hledá kameny a jiný materiál, který by se hodil k tomu, aby jím podložila kola a zajistila jim tak pevný podklad. Pak vezme Simbu Jacka, hever s překládacím mechanismem, aby mohla nadzvednout kola a podložit je kameny a dřevem. Masaj ji bez pohnutí sleduje. Angelika to zkusí znovu. Nejprve opatrně na nejnižší rychlost s využitím náhonu na všechna čtyři kola, pak přidá víc plynu a jet! Se řvoucím motorem dorazí na druhý břeh.  Šťastná, naskrz mokrá od deště a námahy. Když se zastaví vedle stojícího Masaje, opře se rukou o otevřené okénko. Má chuť dát mu na pamětnou, ale on jí předejde: To je opravdu boží kára!

Salát z cizrny

Tak včera to byla polévka a dneska jsem ze zbytku cizrny udělala ten plánovaný salát:
Na drobno jsem nakrájela cca 3 cm pórku, 2 ředkvičky, pažitku, natrhala ledový salát, přidala cizrnu. Na zálivku 4 lžíce olivového oleje, trošku soli, pár kapek  citronové šťávy, 2 stroužky česneku. A trochu čerstvě mletého pepře. Vše jsem promíchala a pak jsem si pochutnala. Ale chyběla mi tam rajčata. Těch včera večer byla v lednici plná miska a dnes je ne a ne najít...

Projekt 365 - Den 68

Dnes mi přišlo na vyžádání vyúčtování, kolik stála stát má zdravotní péče za loňský rok.
Nejvíce jsem si zařádila u zubaře. Na druhém místě byl mamograf.

Projekt 365 - Den 67 - Polévka s cizrnou

Můžete použít cizrnu v konzervě anebo si ji uvařit. Pokud ji budete vařit  - 24 hodin dopředu jsem jí namočila a pak jsem jí vařila 40 minut v papiňáku. Na polévku budete potřebovat asi 200g v suchém stavu. Uvařila jsem jí více, zbytek bude na salát.

Polévka: Na olivovém oleji orestuji 1 malou cibuli, nadrobno nakrájenou půlku pórku, zasypu dvěma lžičkami červené papriky. Zaleju vodu, přidám bio zeleninový bujón, trošku  osolím. Když se voda začne vařit, vhodím 2 nadrobno nakrájené brambory a cizrnu. Vařím cca 10 minut do změknutí brambor. Pak půlku uvařených surovin a trošku vývaru vyndám a tyčovkou rozmixuji. Hustší kašičku dám zpět do polévky a ta je tímpádem krásně a zdravě zahuštěná. Nakonec jsem přidala smetanu a pažitku - již ze zahrádky! Tomík snědl 2 talíře. I já si pochutnala...

Projekt 365 - Den 66

Projekt 365 - Den 65

Dneska jsme se konečně dočkali, že to opravdové se na nás smálo celý den...

Projekt 365 - Den 64

Projekt 365 -Den 63

Projekt 365 - Den 62 - Luke a Jon

Robert Williams: Luke aJon

Lukovi zemřela při autonehodě maminka. Tatínek svůj žal utápí ve whisky a kvůli špatné finanční situaci se stěhují  na samotu - do polorozpadlého domu na venkově. Luke se tu setkává s Jonem  a postupně odhaluje tajemství jeho rodiny…

Přijde chvíle, kdy Jon zůstává úplně sám . Možná se bude stěhovat k Lukovi. Ten ale nejdříve spolu se svým tatínkem musí dát ve svém životě a v domě do pořádku spoustu věcí, aby to pro všechny dobře dopadlo…

Je to kouzelný, dojemný  příběh o dvou třináctiletých chlapcích a opravdovém přátelství.  Ale žádný patos ani červená knihovna. Na přečtení  mi stačily  večery a rána uplynulého víkendu.

Začínalo se připozdívat, Jon ležel v posteli a zbývalo jen pár minut, než nás z nemocnice vyhodí, a táta mu pořád ještě nic neřekl. Jiné návštěvy u ostatních postelí  si už oblékaly kabáty a hledaly v kapse klíčky. Kopl jsem tátu do nohy. Nasupeně na mě zíral. Odkašlal si a řekl Jonovi něco, co už věděl – že bude muset odteď bydlet někde jinde. Jon přikývl, že ví.  Chvilku bylo ticho a pak se táta zeptal, co by tomu říkal, kdyby dům, kde bude bydlet, byl ten náš.  Jon se ani na jednoho z nás nepodíval. Jen tiše řekl, že by to bylo skvělý. Táta na to: „No uvidíme, co se dá dělat, jo? Uvidíme, jak to dopadne….Není to tak docela na mě, takže nic neslibuju.“. Bylo ticho. Jon si rozetřel na tváři slzu. Táta zhluboka vydechl a podíval se na větrák u stropu. Já jsem se podíval přes Jonovu postel a zahlédl jsem odraz nás tří ve ztemnělém okně. Rozesmál jsem se jako blázen. Přikryl jsem si pusu a nos rukou a snažil se to zadržet, ale vybublávalo  a prýštilo to ven i tak…

Projekt 365 - Den 61

Čajovna a krámek U Džoudyho. Poprvé jsem tu byla v roce 2007 a od té doby se sem pořád vracím. Na pracovní i kamarádská setkání nebo jen tak sama, pokud mám cestu do okolí „Pavláku“. Má svoji atmosféru, krásně to tu voní  a nikdo nikam nespěchá.  Většinou si dávám zázvorový  nebo jiný čaj, dnes to byl nápoj z bio kakaových bobů. Milou společnost mi dělala Míša Blatná ze Sdružení pro oběti dopravních nehod.   A nebyla bych to já, abych neodcházela s nějakou novou knížkou…

Projekt 365 - Den 60 - I mě občas něco s...

Tak jsem si říkala, že sem nebudu psát nic negativního....

Ale tohle mi fakt rozum nebere... A smysl pro spravedlnost už vůbec ne...

V Kolodějích přijímali do školky 7 dětí, přihlášeno 61. Havním kritériem za 50 bodů byl trvalý pobyt v Kolodějích.  I když podle právniků je to diskriminační kritérium, dostávají  se na to dotace. Tak je to celkem logické.

Jednou v létě Jardovi zvonil telefon. Volal známý známého, jestli bychom mohli u sebe přihlásit jeho dítě, aby se dostalo do školky. Jarda ihned reagoval, že se snad zbláznil. Že pak se nedostanou do školky děti, které tu opravdu bydlí. A že to je tak trochu podvod. Tak na tohle Karle zapomeň...  No jak se ukázalo, různí Karlové tu mají asi lepší známé než jsme my...

V místě tak malém, jako je to naše se i bez Kelišové člověk všechno dozví. Mezi 7 přijatými dětmi je minimálně jedno, které má v Kolodějích trvalý pobyt, i když tu fakticky  nebydlí.  Vedení školky žádný,  ale opravdu žádný předpis neporušilo. Kritérium bylo trvalý pobyt a to dítě splnilo.

Kdyby fungovala snaha o spravedlnost a úcta k opravdovým obyvatelům , tak by stačilo, aby rodiče spolu s potvrzením o trvalém  pobytu  přinesli k zápisu  čestné prohlášení, že dítě v Kolodějích opravdu bydlí...  A je to jen jeden papírek  navíc. Ale  dotace na dítě se dostane i bez něj.  Ale je to nespravedlivý!!!

Tak jsem si postěžovala a doufám, že tento nový štítek Zkažené bonbónky bude zase nějakou delší dobu  prázdný...

Pravda a láska zvítězí.

 

Projekt 365 - Den 59

Brambory s kokosovým mlékem

Nevypadá to nijak lahodně, ale chutná to výborně:

Na 2 lžicích olivového oleje osmahnu do průhledna drobně nakrájenou cibuli, přidám 1 bobkový list, prolisuju 1 cm zázvoru a 1 stroužek česneku, přidám trošku kurkumy, kari, pepře, soli, nakrájené ředkvičky. Pokud tím nebudete krmit děti, přidejte si i chilli papričku. Pak přihodím 4 nakrájené brambory, zamíchám, zaleju 200 ml kokosového mléka a nechám cca 10 minut podusit. Krásně to voní. Dobré pochutnání!

Projekt 365 - Den 58

Tomášku, jaký to bylo v divadle?
Jako doma, akorát to strašidlo bylo hezčí.

Projekt 365 - Den 57

Moc se mi líbí rybaření a snad se mi někdy poštěstí jít opravdu na ryby.

Jednou jsem si z novin vystřihla úryvek z článku o Emě Destinové. Pořád ho někde přehazuji, hledám a už je tak zmuchlaný, že ho skoro nepřečtu. Tak ho přepisuji, je krásný a možná potěší i Vás...

Poslední vášní a štěstím se jí stalo rybaření. Kdoví jak dojatě by ocenila, že dodnes lidé přicházejí s kytičkou na břeh Nové řeky k pomníčku nesoucím epitaf, který si pěvkyně skvělé kariéry, ale trpkého osobního života nachystala:
"Žijící, již smíte všechny tyto krásy smavé zřít, vzpomeňte při přeletu bílých racků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich, znova vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého."

Projekt 365 - Den 56

Ujel mi autobus č. 111...

Projekt 365 - Den 55

Líné hodiny

Bimbají hodiny
na kostelní věži
slyším je v kuchyni
čas i dnes běží

Čas rychle běží
to víme jistě
a  kostelní hodiny
jsou na jednom místě

Projekt 365 -Den 54

Kouzelné místo pro moje lekce každou středu.
Dřevčický park je krásný a pohodlný domov pro seniory.
Máme tu i spolehlivé zázemí pro aktivity Dlouhé cesty. Jednou jsme v rámci našeho supervizního víkendu byli dokonce  pozváni  na interní taneční zábavu   a to byl teda mazec. Holky s holkama, kluci s klukama, bylo to tak spontání, opravdové, dojemné...
Je tu i restaurace pro věřejnost, výborně vaří! A wellness služby - masáže, vířivka, sauny...
A samozřejmě Zumba!
V Dřevčicích bydlí i dvě úžasné sestry Ivča s Alenkou. Neobyčejně akční - vymýšlejí každou chvilku zábavu pro celou vesnici - mají tu pravidelné jarmarky, hawai párty, masopusty.
A také dělají krásné šperky a ozdoby, pár jich vlastním. Podívejte na: www.ivcacreative.cz.
Jednou jsme s nimi navlékali korálky při akci Dlouhé cesty přímo v Dřevčickém parku. Přišli mezi nás i místní senioři a měli jsme co dělat... Někdo ty korálky neviděl, někdo nic neslyšel, někoho to moc nebavilo, ale všichni byli rádi, že jsou pohromadě a mohou si spolu i s námi povídat. Končilo to tím, že v 18,00 hod. řekli, že musí letět, že by jim Máňa snědla večeři...
Pro nás to byl nezapomenutelný zážitek.

Projekt 365 - Den 53

Vím, že je to téma tak popsané a veřejně známé, přesto mi to nedá. Je totiž dnes u nás aktuální. Muži prominou…Taťka má  rýmičku.

Minulý týden jsem měla klasickou virózu. Jeden den mě začalo bolet v krku, druhý a třetí den jsem pro rýmu neviděla, hlava jak střep.

V úterý jsem rušila večerní cvičení. Jarda přišel z práce a ptá se:

Co je? Ty dneska nejdeš cvičit?

Já uhuhňaná, s kapesníkem u nosu:

Musela jsem to zrušit, není mi nějak dobře…

Tak proč si nejdeš lehnout?

To, proč si nejdu lehnout, samozřejmě nemá cenu vysvětlovat tak říkám:

Já  tu něco dodělám a půjdu…

O dva dny později se mi udělal pěkný opar.

Z čeho  se ti udělal ten opar?

Asi z tý rýmy…

Dnes ráno zvoní telefon, Jarda volá z práce:

/Začíná prsknutím do sluchátka/: Máme doma citróny? A horkej čaj?  Je mi hrozně zle…

 

Za hoďku se otevřou dveře. Vchází hromádka virů a neštěstí:

 

Musím si jí hned lehnout. Nemůžu vůbec dejchat, chci něco říct a dusím se…Uděláš mi prosím ten čaj? A přines mi  hromadu kapesníků, nebo radši nějakou plachtu…. Kde jen jsem to mohl chytnout…

Možná ode mě …špitnu…

Jóó? A kdy? To myslíš ten minulý týden? To se ale přece NEDÁ srovnat! Tohle je miláčku  ÚPLNĚ něco jiného.

 

Já vím, lásko...



 

 

Projekt 365 - Den 52

Míšiny velikonoční kuličky.

na 15 kuliček:

8 sušených datlí /na 2 hodiny namočit do vody a pak vypeckovat/
50 g strouhaného kokosu
50 g mandlí nebo oříšků a různých semínek
2 lžice kakaa
1 lžíce vody
1 lžička másla

/čím více bio surovin, tím lépe!/

Vše rozmixovat v mixéru, udělat kuličky a dát do ledničky vychladit. Mňam!