Vím, že je to téma tak popsané a veřejně známé, přesto mi to nedá. Je totiž dnes u nás aktuální. Muži prominou…Taťka má rýmičku.
Minulý týden jsem měla klasickou virózu. Jeden den
mě začalo bolet v krku, druhý a třetí den jsem pro rýmu neviděla, hlava jak střep.
V úterý jsem rušila večerní cvičení. Jarda přišel z
práce a ptá se:
Co
je? Ty dneska nejdeš cvičit?
Já uhuhňaná, s kapesníkem u nosu:
Musela
jsem to zrušit, není mi nějak dobře…
Tak
proč si nejdeš lehnout?
To, proč si nejdu lehnout, samozřejmě nemá cenu
vysvětlovat tak říkám:
Já tu něco dodělám a půjdu…
O dva dny později se mi udělal pěkný opar.
Z
čeho se ti udělal ten opar?
Asi
z tý rýmy…
Dnes ráno zvoní telefon, Jarda volá z práce:
/Začíná prsknutím do sluchátka/: Máme
doma citróny? A horkej čaj? Je mi hrozně
zle…
Za hoďku se otevřou dveře. Vchází hromádka virů a
neštěstí:
Musím
si jí hned lehnout. Nemůžu vůbec dejchat, chci něco říct a dusím se…Uděláš mi
prosím ten čaj? A přines mi hromadu
kapesníků, nebo radši nějakou plachtu…. Kde jen jsem to mohl chytnout…
Možná
ode mě …špitnu…
Jóó?
A kdy? To myslíš ten minulý týden? To se ale přece NEDÁ srovnat! Tohle je
miláčku ÚPLNĚ něco jiného.
Já
vím, lásko...
