První dvě hodiny jízdy jsou sice namáhavé, ale nevyskytne se žádný větší problém. Voda stříká podlahou do vozu, protože však je pořád ještě velké horko, je to jedno. Pak ale přijde nebezpečné místo. Angelika zná cestu a čekala to už předem: koryto řeky, které musí přejet, se již proměnilo ve velký rozbahněný příkop. Tady pomůže jen rychlost a statečné srdce, jak se učí už praktikanti. Ale tentokrát ani to nepomůže. Vůz zapadne, každé nové přidání plynu je k ničemu, protože pneumatiky se boří do bahna ještě hlouběji. Tak tedy vystoupit, vyndat lano, rozhlédnout se, kde by se dalo upevnit… Angelika vyskočí z auta a užasne. Na druhém břehu stojí Masaj a zvedne ruku na pozdrav: „Angeliko, takwenya!“
Iko!
Odpovídá Angelika.
„Nedostaneš
se odtud celý měsíc"
„Dostanu,
hned budu venku. Vedle tebe stojí přece strom, na který lano upevním.“
Masaj
se tváří skepticky. Neřekne ani slovo. Angelika táhne a trhá lanem, upevní ho,
nasedne do auta, přidá plyn - a vytrhne
strom i s kořeny z měkké půdy břehu. „Vždyť jsem ti to říkal. Celý
měsíc se odtud nedostaneš, začíná přece období dešťů.“
„
Určitě ho ale nestrávím tady“, prohlásí Angelika, sroluje lano a hledá kameny a
jiný materiál, který by se hodil k tomu, aby jím podložila kola a
zajistila jim tak pevný podklad. Pak vezme Simbu Jacka, hever s překládacím
mechanismem, aby mohla nadzvednout kola a podložit je kameny a dřevem. Masaj ji
bez pohnutí sleduje. Angelika to zkusí znovu. Nejprve opatrně na nejnižší
rychlost s využitím náhonu na všechna čtyři kola, pak přidá víc plynu a
jet! Se řvoucím motorem dorazí na druhý břeh.
Šťastná, naskrz mokrá od deště a námahy. Když se zastaví vedle stojícího
Masaje, opře se rukou o otevřené okénko. Má chuť dát mu na pamětnou, ale on jí
předejde: To je opravdu boží kára!
