Robert Williams: Luke aJon
Lukovi zemřela při autonehodě maminka. Tatínek svůj žal
utápí ve whisky a kvůli špatné finanční situaci se stěhují na samotu - do polorozpadlého domu na venkově.
Luke se tu setkává s Jonem a
postupně odhaluje tajemství jeho rodiny…
Přijde chvíle, kdy Jon zůstává úplně sám . Možná se
bude stěhovat k Lukovi. Ten ale nejdříve spolu se svým tatínkem musí dát ve svém
životě a v domě do pořádku spoustu věcí, aby to pro všechny dobře dopadlo…
Je to kouzelný,
dojemný příběh o dvou třináctiletých
chlapcích a opravdovém přátelství. Ale
žádný patos ani červená knihovna. Na přečtení mi stačily večery a rána uplynulého víkendu.
Začínalo
se připozdívat, Jon ležel v posteli a zbývalo jen pár minut, než nás z nemocnice
vyhodí, a táta mu pořád ještě nic neřekl. Jiné návštěvy u ostatních
postelí si už oblékaly kabáty a hledaly
v kapse klíčky. Kopl jsem tátu do nohy. Nasupeně na mě zíral. Odkašlal si
a řekl Jonovi něco, co už věděl – že bude muset odteď bydlet někde jinde. Jon
přikývl, že ví. Chvilku bylo ticho a pak
se táta zeptal, co by tomu říkal, kdyby dům, kde bude bydlet, byl ten náš. Jon se ani na jednoho z nás nepodíval.
Jen tiše řekl, že by to bylo skvělý. Táta na to: „No uvidíme, co se dá dělat,
jo? Uvidíme, jak to dopadne….Není to tak docela na mě, takže nic neslibuju.“.
Bylo ticho. Jon si rozetřel na tváři slzu. Táta zhluboka vydechl a podíval se
na větrák u stropu. Já jsem se podíval přes Jonovu postel a zahlédl jsem odraz
nás tří ve ztemnělém okně. Rozesmál jsem se jako blázen. Přikryl jsem si pusu a
nos rukou a snažil se to zadržet, ale vybublávalo a prýštilo to ven i tak…
