Moje nová pracovní obuv. Dnešní výhodný a hlavně rychlý
nákup! Nerada si totiž kupuju něco nového na sebe a už vůbec ne boty. Nemám na
to buňky. Obdivuju všechny kamarádky, které mají doma několikero párů bot – ke kalhotům,
k sukni, do divadla a na výlet: Tyhle
jsou k těm červeným šatům. Těm jsem prostě nemohla odolat. A tyhle? Ty
jsem si koupila k té bleděmodré kabelce, víš? Jo jo, jasně, ty k ní krásně
půjdou…kývu obdivně hlavou.
Moje vizáž IQ
zvládne mít doma kromě sportovních ještě jedny boty do sucha a jedny boty do
deště. V létě nějaké universal pantoflíky, ve kterých chodím dávat
králíkům a večer jsem v nich schopná jet na besedu s velvyslancem. A
když vydrží, tak je koncem sezóny v Chorvatsku používám coby boty do vody.
A v zimě musím mít s kožíškem, pokud možno o dvě čísla větší, aby se
mi tam vešly troje vlněné fusekle. Pohodlí a neutrálnost to je pro mě priorita číslo
jedna. Nová koupě nastává až ve chvíli, kdy palec sjíždí zem, případně se boty
rozpářou nebo rozpadnou přímo na cestě. Stalo se mi to dvakrát a pokaždé - světe div se - pár metrů před prodejnou
obuvi. Nedávno jsem zažila úsměvnou historku. Stála jsem zase při jednom
rychlém nákupu v Humanicu u pokladny a přišel tam pán – cizinec. Srozumitelnou
angličtinou vysvětlil slečnám prodavačkám, že mu praskla bota a že by ji chtěl
reklamovat. Jedna z prodavaček mu mile odpovídá, že JE může přinést. My se na to podíváme a případně vyměníme. Vtom se pán ohnul, sundal
si levou mokasínku, položil ji na pult a s úsměvem řekl: Tak tady to je ona. A z peněženky
vyndal účet. Prodavačky se na sebe podívaly s výrazem, že takhle teda nee.
Jedna z nich se k němu naklonila přes pult a začala výrazně a hlasitě
artikulovat:
To
takhle nemůžete. To je musíte umýt, dát
obě do krabice a přinést je k reklamaci.
Proč
obě? Diví se pán. Mě
stačí vyměnit tu jednu. Tu levou. Pravou mám pěkně vyšláplou. Jsem s ní
moc spokojen.
Prodavačka zvyšuje hlas, aby pán lépe rozumněl:
Ale
to NEJDE! Koupil jste je jako pár a jako pár je musíte reklamovat.
A proč to nejde? Dejte mi novou levou a tu
zbylou pravou si spárujte s tou mou starou levou a můžete si reklamovat celý
pár! Je v tom nějaký PROUBLEM? S anglickým klidem trval na svém.
Tak
víte co, sire, támhle ty boty máme,
dojděte si tam a tu jednu levou si tam vemte. Vzdala to jedna
z nich.
Pán začal přešlapovat v ponožce a moc se mu
nechtělo. Načež ta druhá strčila do té první a povídá: Asi chce, abys mu tam došla, asi se mu tam v těch ponožkách
nechce. Slečna prodavačka vzdychla
a pro botu nakonec odešla.
Nevím, jak to všechno dopadlo. Jestli se jim
podařilo tu zapeklitou situation vyřešit a spárovat tu správnou levou s tou
správnou pravou. Každopádně to byl moc
sympatický pán. Úplně jsem si ho
představila jak si jde po Praze a praskne
mu bota, stejně jako se to stává mně. Tak si najde účet v peněžence,
zjistí že jsou ještě v záruce a dopajdá si pro novou. Trošku trvá, než to slečny
prodavačky pochopí, ale nakonec dostane svolení se přezout. Napadlo mě, co by asi dělal, kdyby už jeho
boty v regálu nebyly. Ale pokud je na tom stejně jako já, zřejmě by to moc
neřešil a vzal by si nějakou podobnou. Třeba bleděmodrou. Co na tom že že měl
černou kabelu? Pohodlí nadevše!
