Začátkem března 2012 jsem poprvé navštívila OSPOD pro Prahu –východ. Dostala jsem pro sebe i pro Jardu několik dotazníků. Až vše vyplníme a seženeme potřebná potvrzení, máme zavolat. Papíry zahrnovaly: osobní dotazník, vyjádření od lékaře, potvrzení o příjmech, dotazník na naši domácnost, dotazník o představě o dítěti. Dále jsme museli napsat naše příběhové životopisy a přiložit fotografie.
Za čtrnáct dní jsme měli vše připraveno. Za další
dva týdny nás navštívila sociální pracovnice přímo doma. Vše proběhlo v přátelském
duchu, žádné zkoumání, jak je kde uklizeno a žádné nepříjemné otázky. Paní nás
informovala, že všechny materiály zpracuje a zašle na Krajský úřad. Odtud
dostaneme pozvání k psychologickým testům,
ale nejdříve tak za dva měsíce, mají toho prý hodně. Koncem června jsem už
trošku znejistěla a na KÚ jsem zavolala, jak to s pozváním vypadá a zda-li
si můžeme naplánovat nějakou dovolenou. Dovolenou
si samozřejmě naplánovat můžete. Teď
budou prázdniny, tak se nic dít nebude.
Koncem září
jsme konečně obdrželi pozvánku k účasti na psychotestech. Ty
obnášely vyplnění jednoho dlouhého testu na počítači – cca 180 otázek – u těch
posledních jsem už ani nevěděla, jak se jmenuju, natož jestli je správně a,b
nebo c. Pak následovalo vyplnění několika dalších dotazníků o našem dětství, partnerství a osobnostní test včetně
otevřených otázek. Každý z nás vyplňoval všechny papíry za sebe zvlášt,
nesměli jsme opisovat. Po třech týdnech
jsme přijeli na vyhodnocení písemných
testů a ústní pohovor. Vše dopadlo dobře a tak už jsme mohli čekat na pozvání do Rakovníka k přípravným kurzům. Podle
nového zákona jsou pro „trvalé“ pěstouny povinné 2x 3 dny /48 hodin/ a jeden
den na přípravu i se stávajícím dítětem v rodině.
Kurzy proběhly tento březen. Sešly jsme se tři
páry. Což mě překvapilo. Myslela jsem si, že nás bude mnohem více. Ale na
druhou stranu jsem byla ráda. Bylo to takové komorní a rodinné. Seznámili jsme
se s vývojovou psychologií dítěte včetně jeho možných vzdělávacích poruch.Hodně
jsme probírali možný kontakt s biologickou rodinou a na základě
opravdových příběhů jsme nacvičovali různé konfliktní situace. Kromě toho jsme absolvovali
například právní přípravu, besedu s pěstounskou
rodinou a s panem ředitelem z dětského
domova. Rozloučili jsme se namalováním velkého
kufru. Dovnitř jsme lepili lístečky se vším, co nás napadlo - co všechno si v tom
kufříku náš nový člen rodiny přinese. Bude to třeba jeho nejmilejší hračka, základní oblečení,
anamnéza od lékaře, ale i nějaké vzpomínky a možná i strach, nejistota a
zvědavost. A na nás bude to všechno postupně
z kufříku vyndat, rozbalit a nějak
s tím naložit... Jak se nám to bude dařit a jestli vůbec dostaneme příležitost,
to zase napíšu někdy příště…
