Nanna Hesaru Martina.Tohoto krásného slona jsem minulý měsíc vyhrála v soutěži!
Byla to taková rychlovka. Jednoho
rána jsem otevřela FB a Maruška Těthalová, tehdy pobývající v Indii tam
umístila status: Kdo první přeloží následující věty, tomu něco přivezu:
Hanti,
nimma hesaru enu?Nanna hesaru Marie.
Pod statusem žádná odpověď. Nikdo zřejmě nevěděl. Nebo to bylo tím, že bylo teprve pět ráno… /to spíš/. Chopila jsem se příležitosti a hujersky jsem okamžitě odpověděla: Paní, jak se jmenuješ?Jmenuji se Eva.
V té rychlosti jsem se
trouba spletla, protože jsem myslela na její dceru Evu, za kterou do té Indie
přijela. Maruška to vzala velkoryse a
uznala mě veřejně jako výherkyni. Do Indie přijela za dcerou, která od loňského
srpna působí v saleziánské škole
pro děti z chudých rodin. Za pár dní po jejím návratu mi přišel poštou
tenhle krásný látkový slon. Koupila ho v jednom obchodě v Bangalore.
Prodavač byl prý velmi vtipný. Říkal, že má velké štěstí, že je jeho šéf na obědě, protože
jinak by jí nemohl dát slevu. To byla KLIKA!
Je neuvěřitelné, jak může oběd jednoho indického šéfa udělat za pár
týdnů radost české hospodyňce.
Už i vím, co s ním udělám.
Všiju ho do látky a vyrobím si luxusní indický polštářek.
Vezmu si ho pak sebou na
přednášku. Tedy pokud mě Maruška pozve...
