pondělí 11. března 2013

Projekt 365 - Den 31


Někde jsem četla, že v poslední době se mění žebříček ztrát, které v životě člověka vyvolávají nějaké trauma. Do tohoto seznamu lze nyní zařadit např. i ztrátu dat z počítače. Moje sestra přijela za synovcem na dětský tábor. Když vystupovala z auta, viděla na kopci pobíhat celý tábor. Každý něco držel v ruce. Někdo s tím vyskakoval do výšky, někdo lezl po čtyřech, jiný zas visel na větvi. Všechno prováděli v jakémsi šoku, jejich výrazy byly úplně mimo. Myslela si, že děti hrají nějakou novou bojovku. Bojovku nehráli. Hledali ztracený signál.

Moje mamka v pátek ztratila celý telefon. Ráno jela nakupovat  autobusem do Mladé Boleslavi a dala si ho do kapsy u kabátu. Když stála na autobusové zastávce, že pojede zpět domů, chtěla někam zavolat a v tu chvíli zjistila, že telefon v kapse není. Začala panikařit a vydala se zpět po trase, kterou za celý den absolvovala. Ptala se v Kauflandu, v lékárně a v kavárně lezla dokonce po čtyřech, protože si tam kabát svlékala /bylo zrovna MDŽ, tak si dala dortík/. To mi teda ten dort stál za to! Prosila prodavačky, aby jí hned daly vědět, až telefon najdou a na kousky papírků jim v roztržitosti psala své ztracené tel.číslo. Nešťastná se vrátila na zastávku. V slzách poprosila pana řidiče, aby se pozeptal na centrále, zda-li telefon nenašli v ranním autobusu. Tak to je KONEC, pomyslela si. Mám tam VŠECHNO! Celou cestu v autobuse probrečela. Při tom stačila vymyslet, že hned jak přijde domů, zavolá na své ztracené číslo z domácí pevné linky a tomu, kdo telefon zvedne, pořádně vynadá.
Jak si vše naplánovala, tak bylo. Ještě v kabátu vytáčela… Najednou ucítila slabé brnění na zádech. Ježiš, to je můj telefon! KDO mi ho tam dal? Vtrhla rukou do kapsy a zjistila, že tam má dirku. Z dirky byla najednou díra a ruka chňapla po vrnícím aparátku. Díky bohu! Já jsem tak šťastná! Vykřikovala a tančila po chodbě. Možná došlo i na nějaký telefonní polibek. Úplně si v tom opojení zapomněla vynadat! A že by si to zasloužila!

PS: Každopádně přemýšlím, že u mamky na půdě prohmatám podšívky u všech starých kabátů. Peněženky a klíče přece nezvoní.Tak jak k tomu pak přijdou, že jo.