Na každém měsíci je něco pěkného. Srpen je pro mě
měsícem moře, měsícem přípravy a cesty k němu. Celý rok se těšíme do
Chorvatska: Mamí, můžu si nafouknout ten kruh? Nee, ten máme schovaný do
Chorvatska. Tohle tílko mi nevyhazuj, to ještě v Chorvatsku užiju…
Několik let, stejné místo, stejná roční doba… Moře,
které omývá břehy malého poloostrova Lanterna na Istrii je pro mě nejkrásnějším
na světě. Povalovala jsem se na plážích na Mauriciu nebo na Maledivách, ale tohle
místečko je NEJ. Asi proto, že ač je malé, je tam prostě vše. A taky proto, že tam jezdím
s lidmi, které mám ráda. Na jedné straně poloostrova je voda tmavě modrá, průzračně čistá, na konci srpna krásně
teplá. Šumí, voní a někdy hrůzostrašně vlnobije o kameny a skály. Druhá strana
poloostrova je méně divočejší. Je klidná
a mírná s výhledem na Novi Grad. Potkáváte
cyklisty, bruslaře, mezi stromy lidi s knížkou, na lavičkách, na slunci i
ve stínu. V restauracích výborně vaří, všichni jsou milí, rozumí vám a vy rozumíte
jim.
Lanternu jsem před lety poznala díky mému
předcvičování aerobiku a také díky Ivetě Zímové z CK Capro, která
organizuje sportovní pobyty. Jsou tam výborné plochy na cvičení – s výhledem přímo na moře a po ránu i
večer v příjemném stínu. Když se po
večerním cvičení s plnou hlavou endorfinů díváte na západ slunce nad
mořem, tají se vám dech. To je nádhera,
říkáte si a chcete si tu chvilku schovat do šuplíku…
Včera jsem jeden takový šuplíček uklízela. Vzala
jsem do ruky staré plavky, zavřela oči a přivoněla k nim. Za pár měsíců…V malém
apartmánu kousek od moře začneme vybalovat. Zjistíme, že kruh je píchlý, tílko
má díru a plavky jsem nechala doma. Dech se začne tajit ještě před západem slunce… No nevadí! Hlavně že zase
Dobro došli…
