Každý podvečer u nás probíhá tato scénka: Slyšíme klíč ve
dveřích. Ty se otevřou, vchází taťka.
Míří k oknu a se slovy tady je vedro k padnutí otevírá ventilačku. Mezitím musí projít místem na fotce. Třikrát šlápne na kostičku, tu odkopne dinosaura, tu Bořka stavitele. Podívá
se na nás a pronese: Jednou to tady všechno vezmu a naházím to do popelnice! A teprve pak nám dá
pusu.
Pro mě je nejkrásnější byt ten, kde jsou rozházené hračky,
na stěnách čmáranice pastelkou a z koše se špinavým prádlem kouká tričko
od jogurtu…
Nemá to se mnou ten můj chlap jednoduché. Zrovna on,
co miluje pořádek, dezinfekční prostředky /Savo má teď prý nějakou novinku / a vidí
na poličky, kam já ani nedosáhnu…Navíc mám dvě dioptrie – takže jak říká moje kamarádka
Bibi: Když chci uklidit, stačí si sundat brýle…
