Tuhle nálepku jsem vyfasovala při jedné
jízdě do Prahy. Na veletrh hraček do Letňan. Jeli jsme s Jardou, který byl
po operaci lokte.. Už měsíc nemohl řídit.
Takže jsem tušila, že cesta to nebude jednoduchá.
Byla jsem duševně připravena na jednu z těch
lekcí „Neřídím, ale vím, jak se to má dělat…“ a rozhodla jsem se držet dobrou náladu za
každou cenu. První dva kilometry byl klid a pak nenápadný začátek: Máš papíry? Ježiš já je nechala doma. Zažertovala jsem. Asi jsem nějaká zamilovaná, či co, ha ha ha… Jarda protočil oči,
vzdechl a odvrátil hlavu k okénku: Ty jsi vtipná. S hlavou stále
otočenou k okénku naše debata pokračuje: On: Dej už tam pětku… Já: Pětku, joo? Aha, promiň, Já tam pětku dávám akorát na dálnici… On: No kdes to vidělaaaa? Já: V kině, ha ha ha. On: Předjeď ho, ten se vleče....Hele, ten autobus, to bylo o MILIMETR. Já na to nemám nervy – támhle je benzínka. Zastav! Myslela jsem, že potřebuje z těch nervů na velkou. Ale přinesl mi samopleku. Já: To si děláš srandu? Já a začátečnice, zlato? To je degradace! Humor mi pomalu mizel…On: To není začátečnice, zlato. To je ZAMILOVANÁ , ha ha ha…
PS: Sháním novou nálepku: Pozor, vezu manžela /partnera/! Pokud možno s výměnými obrázky /podle toho kam ho vezu/ - k lékaři, do ZOO, na veletrh.
