Prohlídka muzea v Jičíně. Útulná,
babičkovská kuchyňka minulého století.
A tak působí celé muzeum: http://www.jicin.org/dr-cs/1203-regionalni-muzeum-a-galerie-jicin-muzeum-hry.html
Atmosféru nemusíte vnímat jen očima, ale můžete zapojit všechny
smysly. K tomu vám posluží hůlka
Albrechta z Valdštejna, kterou si sami vyrobíte. Uslyšíte výbuch Jičína nebo ucítíte vůni maštale.
S muzeem je spojena galerie, ve které až do neděle,
3.3. 2013 probíhá výstava Neztratit víru v člověka aneb Protektorát očima
dětí. Výstava představuje osudy šesti
židovských dětí od roku 1938 do roku 1945, vlastně až do současnosti.
V rámci této výstavy proběhla 26.2. beseda na téma Když zemře dítě… Kulturoložka a hebraistka paní Terezie Dubinová např. přiblížila,
jaké to bylo, když rodiče přežili holocaust a jejich děti se už nevrátily. Jak
to ovlivnilo jejich život po válce? Ženy, pokud mohly, většinou co nejdříve znovu otěhotněly. Dávaly svým dětem
stejná jména jako měly děti, které ztratily v koncentračních táborech. V rodinách
se muselo dojídat a maminky byly velmi úzkostlivé a plné obav o své děti.
To je společné i dnes. Na besedě se mnou byly maminky z Dlouhé cesty
- Dáša Rýdlová a Jana Priečinská. Účastníky besedy zajímalo, jak se zachovat při
prvním kontaktu s pozůstalými rodiči, jak nezranit a pomoci. A také o to,
co pomáhá anebo jak se změní soužití v rodině. Při cestě zpět ještě všechno doznívalo. O tom, co jsme
všechno probraly, by se dala napsat povídka. A o tom co jsme při jízdě tam a zpět
snědly? Teda jen já a Dáša? Román!
Velké díky Dáše za nápad účastnit se besedy, Ajce Kyselo
za pozvání a paní Terezii Dubinové /www.oheladom.cz/ za úžasné povídání. A Janičce za rychlou a bezpečnou jízdu a shovívavost. Ještě
že byla v autě tma a nebylo vidět ty drobky.
