To, co mě na ní zajímá je přesně to, co říká ve filmu - že všichni prožívají život v nějakých
vlnách, kdy jednou je lépe a jednou hůře. Ale vzdálenost mezi jejími lépe a
hůře je neskutečná. Lépe znamená vrchol štěstí, uspokojení, miláček národa a
hůře – to je žena, odsouzena strávit život v zapomnění, jako maskovaná uklízečka,
mnohdy bez finančních prostředků a bez
možnosti jakékoliv obhajoby. A když to vypadá, že se dočkala spravedlnosti a v klidu bude moci strávit zbytek života,
přichází rodinná tragédie.
Ve filmu je úžasná závěrečná scénka, jak Věra tančí
s utěrkou v kuchyni a pak vyběhne na dvůr a udělá provaz. To mě
dojalo. A taky mi nejde do hlavy, jak může ten provaz po tolika letech udělat. Divím
se, že toho hned nezneužili výrobci kloubních preparátů a Věru nevídáme v provaze
s krabičkou kapslí v ruce. Ale myslím, že by je po takové nabídce hnala během do pryč…
Z knížky:
…Na
její mexická vítězství zareagovali v novinách mnozí, mezi nimi i tehdejší
pražský světící arcibuskup František Tomášek. V novinách o ní řekl: Dělá vše se skutečnou láskou a nadšením…
…Zdědila geny
po matce, ta taky nikd y nechodila ke kováříčkovi, ale rovnou ke kováři. A tak
si vzpomněla na prezidenta Svobodu. Na podzim 1968 k ní dvakrát veřejně
zahovořil tak pěkně, skoro otcovsky. Sotva ví, jak zle se jí vede, a když se to
dozví, neodmítne pomoc. Požádala o přijetí na Hradě, dostala pozvánku, a když se dostavila, dozvěděla se,
že prezident ji nepřijme. Prostřednictvím vedoucího své kanceláře Jána Pudláka
jí nechal vzkázat jen jedinou větu: Chybovat
je lidské, ale setrvávat ve lži ďábelské. ……Co jí zůstalo z minulých dob, byla citová závislost na obou nyní už dospělých dětech. Když se jí v červnu 2010 v novinách zeptali, jestli by ve svém životě něco udělala jinak, odpověděla: Za manžela bych si opět vzala Josefa Odložila, abych s ním měla dvě hezké děti a pak bych se pokusila o světový rekord v běhu do pryč…
